Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

DIRTY WAY - křest desky "Realita"

Více

Reporty

Obscene Extreme 2012 - den druhý

13.07.12
Trutnov, Na Bojišti

Těžká jsou rána opilcova, proto je nejlepší se jim vyhnout a vstávat až před polednem. Stezky mezi stany se díky poťouchlým povětrnostním podmínkám staly celkem dobře sjízdnými, což pro opuchlé obličeje trampů v tábořišti skýtalo nejeden veselý zážitek.

U britských EVISORAX, kteří na pódium zavítali s jedenáctou hodinou, jsem ani nepředpokládal zběsilé potápění či žďuchání. Techničtější směsice grindu a deathu oslnila především díky kytaristovi Danovi, který svůj nástroj ovládal mistrně a své dva druhy ve zbrani s přehledem zastiňoval po celou dobu setu. Je potěšitelné vidět, že technické party nejsou jen výsadou čtvrtečních headlinerů a že i v tom death-grindu se najde kytarově zajímavý projekt. Už by to chtělo jen nějaký ten plnohodnotný debut. Stejkaři BUFFALO GRILLZ z apeninského poloostrova předvedli staroškolský grindík, jehož dvorní představitelé se rok co rok objevují na OEF jakožto jedni z nejváženějších headlinerů. Italové pomalu probouzeli ranní ptáčata pod pódiem, zpěvák pak pomocí obrovské imaginární vařečky rozmíchával imaginární polívku, pro kterou se však nikdo z přihlížejících neodvážil s ešusem dojít, jelikož z pana baskytaristy šel opravdu strach. Ani další z vokalistových gest a posunků nepatřily mezi ty nezajímavé a v konečném důsledku byly i zábavnější, než celý dvacetiminutový set.

Dalším z početné švédské enklávy na letošní Obscene byli crustoví M:40. Kombinace dvou vokálů se zlověstnými riffy vyústila v jeden z nejzajímavějších odpoledních setů a M:40 tak oslavili první dekádu ve funkci podařeně, na úrovni a především pro nás diváky poutavě. Násilné hácéčko v podání amerických WEEKEND NACHOS mělo jediný úkol – vrhnout se už od prvních minut do neúprosného ataku všech přítomných romantiků a snílků, aby jejich představy o klidně stráveném odpoledni zůstaly rozcupovány a zašlapány do trutnovské antuky. Mimořádně účinné a agresivní vystoupení, které potěšilo jak sludgeovými momenty, tak těžkými a plíživými mezihrami. Příjemné překvapení. Od tuzemských SPASM se vždy očekává především zábava, na které jejich tvorba vlastně stojí. Spousta srandy, nadhledu a myšlenek hodných archivace, to vše se na i pod pódiem přeměnilo v jednu velkou taneční párty. Více něž co jiného pak bylo mimořádně dojemné sledovat dětskou radost a rozjařenost v očích trsajících mládenců a děveček.

Následující LENG TCH'E z krajiny čůrajícího chlapečka nabídli směsici několika vzájemně se doplňujících žánrů a oproti předešlému vystoupení zahráli na totálně odlišnou strunu. Hrající si děti vystřídalo technický zdatné řezivo a ve vší vážnosti přispěli k už tak rozmanitému lineupu celého festivalu. Nemohu se však zbavit dojmu, že aby byl člověk schopen zaznamenat a vstřebat veškeré nápady a prvky jejich hry, více než open-air festival poslouží lokální klub s vynikajícím ozvučením, na velkém pódiu výsledek jednoduše nebyl stoprocentní. Čile koncertující WORMROT ze Singapuru mají evropské publikum rádi a ukázali to i na nejextrémnějším festivalu široko daleko. Za jejich úspěchem nestojí jejich exotický původ, ale hlavně tvrdá dřina a neobvykle vstřícný přístup. Vřelé přivítání trutnovským publikem kapela opětovala vynikající grindovou náloží, kterou překonala až největší hvězda festivalu. Kvituji především vyčerpávající nasazení a přátelské chování, což znamená jeden z hlavních zážitků dne. K francouzským BENIGHTED jsem se dostal přes vánoční soutěž labelu Season of Mist, kdy jsem vyhrál jejich digipack. Z desky mne nijak zvlášť nenadchli, zato živě odrovnali. Blázen za bicími se jménem Kevin Foley to drtil neuvěřitelným způsobem, dokonce i Truch byl za mikrofonem přesvědčivý a svým brutálním výkonem si BENIGHTED vysloužili ještě jednu šanci. Pro Francouze mám už tak slabost, takže by k tomu stejně dříve či později muselo dojít.

Ten nejryzejší HC punk a prapůvod toho všeho bláznovstí musel potěšit všechny dříve narozené pamětníky i později narozené učedníky. DISCHARGE potvrdili svou legendárnost na jejich věk chválihodně energickým vystoupením, které muselo rozhoupat v kolenou i toho nejposlednějšího návštěvníka festivalu. Chlapci sice už po pódiu neskáčou tak jako před 30 lety, ale většina z nás bude v tomto věku ráda, když udržíme myšlenku a stolici. Čest a sláva britským pionýrům! A pak to mělo přijít, vrchol všech vrcholů, headliner všech headlinerů, nejgrindovatější grind. NASUM. Dle slov kapely nejde o prachobyčejný reunion ani o doplnění financí, ale o tu nejupřímnější formu rozloučení se s fanoušky a s Mieszkem Talarczykem. NASUM v letošním roce odehráli jen hrstku exkluzivních show, mezi kterými samozřejmě nemohl chybět ani Obscene Extreme. Konečně. NASUM se stali tváří OEF a Čurbymu musela ukápnout slzička dojetí. Samotný set započal kolísavým zvukem sirény, který mohl domorodce sídlící v doslechu poněkud vystrašit. Během tohoto intra na pódium přišel ženich s nevěstou v plynových maskách, s jejichž identitou byli všichni dříve či později obeznámeni. NASUM zahráli přes 30 skladeb, tedy skoro všechny, které kapela uměla zahrát. Atmosféra na Bojišti byla veskrze famózní, plná úcty, obdivu, radosti, uznání a grindu. Spojením rozlučkové tour s oslavou extrémních forem hudby zůstane vystoupení NASUM na OEF jedním z nejdůležitějších milníků tohoto festivalu, což kapela samotná potvrdila i modifikovaným refrénem v poslední skladbě, kdy místo notoricky známého "Inhale/Exhale" zaznělo "Obscene/Extreme". Životní zážitek mi pokazilo až vyhozené koleno, což se bohužel zároveň ukázalo jako konečná v mém letošním obscénním putování. Na radu zdravotníků jsem tak svou reportérskou, fanouškovskou i alkohlolickou činnost pod hrozbou operace v nedalekém trutnovském špitálu odpískal a následujícího rána se vydal domů. Ale jelikož je mi mé zdraví přeci jen bližší, musel jsem, ač opravdu zklamán, zbytek tohoto vynikajícího festivalu oželet.