Novinky | Videa

Red Raven Phantoms of Pilsen vol. 7

18.05.13

† Oddvar A:M (IN THE WOODS...)

18.05.13

MetalGate Czech Death Fest 2013

17.05.13

Echoes

Nezávislý Festival XVII. Branišovice

20.07.13 | 12:00 hod.

Live - nejbližší akce

OLD METAL moto FEST no.8

14.06.13 - 20.05.13 | 18:00 hod.

Více | Přidat koncert

Galerie

Reporty

Brutal Assault - vol. 17 - sobota 11.08.

Brutal Assault - vol. 17 - sobota 11.08. 08 - 11.08.12
Jaroměř, vojenská pevnost Josefov

Poslední den letošního festivalu už jsem měl v plánu pojmout poněkud volněji, proto jsem záměrně vypustili několik koncertů, které nebyly v mém osobním programu označeny červeně. Prvním sobotním spolkem se tak pro mě stali až klokanští BE'LAKOR. K nim jsem se dostal až letos, tedy v době vydání jejich třetí desky, a kolegovi DW musím poděkovat. Po dlouhé době jsem objevil něčím zajímavý a neotřelý melodický death, který si i živě zachovával svou svěžest a atmosféru. Australani se zaměřují na práci s kytarovými linkami, zkušeně rozvíjí jejich motivy a adjektivum 'melodický' si právě u BE'LAKOR své místo v označení žánru plně zaslouží, ale i tak zůstávají v temnějších vodách a neuchylují se ke zbytečným slaďárnám. Jen škoda pouze půlhodinkového setu. Ten obsahoval pouze čtyři skladby, ale i ty svou celkovou stopáží bez problémů přidělený úsek v programu vyplnily. Kdyby BE'LAKOR vystoupili jako jediný support nějaké zvučnější kapely třeba v klubu a tím si vysloužili i delší hrací čas, určitě by jejich vystoupení stálo za návštěvu.

V sobotu už jsem naštěstí neměl důvod do areálu spěchat, a proto poslední den festivalu začal pro mě o půl třetí koncertem belgických ABORTED. Lepší začátek nového dne jsem si vybrat nemohl. Příkladně nelítostný death metal i z tribuny budil respekt a nebožákům v předních liniích z mozků šlehal jemné pyré. Škoda, že této tortuře pořadatelé štědřeji nevyměřili hrací čas.

Na THE SAFETY FIRE už jsem si postoupil dopředu. Tomu posluchači nepřátelskému riffovému dadaismu by přišlo k duhu spíš klubové prostředí než festivalové pódium, do jehož rozměrů zatím tito modernisté zkušenostmi nedorostli. Mladíci se chovali zakřiknutě a až ke konci se osmělili. Inu Britové. I tak jejich vystoupení hodnotím kladně. Jsem zvědavý, jak se budou vyvíjet dál. I když to jsou technicky vzato vyspělí hráči, ještě mě nepřesvědčili, že svůj potenciál umějí moudře využívat.

Je těžké nemít rád TEXTURES. Rozverní Nizozemci si něžnými melodiemi obroušeným, rytmicky rozkošatělým metalem dokáží omotat kolem prstu jak zavilé technokraty, tak i ty „méně pokročilé“ lpějící na melodiích a čistém zpěvu. Proti koncertu na BA z roku 2008 se TEXTURES víc spolehli na poklidnější repertoár. Když k tomu ještě připočtu příjemné vystupování, nezbývá mi než se jako kritik vzdát. Dobré to bylo.

Oblíbení TEXTURES byli jednou z prvních oznámených kapel pro tento ročník a zajisté jsem nebyl jediný, kdo byl zvědavý, s čím po čtyřech letech milí Holanďané přijdou. Jejich repertoár překvapivě obsahoval pouze jednoho zástupce poslední desky "Dualism", naopak "Silhouettes" a "Drawing Circles" (tedy siluetky a kroužky) ve shodném počtu tří tvořily kostru vystoupení. Asi nejvíce ze všeho jsem byl potěšen vokály, které navzdory mým obavám byly poslouchatelné i v častěji přítomných čistších pasážích. Za bicími sedící usměvavý Stef Broks mi před časem slíbil, že se bude snažit působit, co nejlidštěji to půjde, což se mu, stejně jako celé kapele, podařilo výborně. Nechyběla ani má oblíbená "Awake" a tak nezbývá než TEXTURES pochválit za uvolněný a nenucený koncert.

Bývá zvykem NORMU JEAN považovat za metalcorovou kapely, byť je to označení dost obecné a kapela se mu zuby nehty vzpírá. Nedočkáte se od ní ani breakdownových rozcviček ani utěšování plytkými nápěvy. Jako středověcí flagelanti sebe i ostatní sešlehají důtkami a čerstvé rány zasypou solí. Kapela ke konci žertem vyzvala obecenstvo, aby nelezlo na pódium, aby za to nikdo neseděl a požehnali mu. Nejen tím tito náboženští horlivci vynikli. Ve všech ohledech to byla povedená show.

Jeden z vrcholů sobotního dne přišel krátce po páté hodině. Island vyslal své reprezentanty pro medaili, a pokud by to záleželo na mě, bez obav bych jim nějakou tu blyštivou placku věnoval. SÓLSTAFIR alespoň pro mě patří mezi ty kapely, které si živě nesmím nechat ujít za žádnou cenu a jejich poslední album "Svartir Sandar" doma protáčím až podezřele často. Některé odlišně naladěné jedince jejich set očividně nezaujal, skoro bych se nebál říct, že i nudil, ale naprostá většina obecenstva byla v té správné náladě a vystoupení Islanďanů si patřičně vychutnávala. I já jsem se zcela ponořil do chladivých melodií a nechal se unášet známými, ale přesto místy překvapivými proudy. Písně ledu a ohně v živém podání neztratily nic ze své síly a vznešenosti, naopak byly obohaceny o faktor oddaných diváků, který by však mnohem lépe vyzněl v klubu. Ale to už je z mé strany ohraná písnička.

Vystoupení KYLESY jsem viděl poprvé. Před dvěma lety jsem ho prošvihl a dnes jsem toho litoval. Nechápal jsem celý ten humbuk, který kolem předloňského setu těchto jižanů vládl. Nemůžu říct, že by se mi jejich koncert nelíbil, ale dodnes jsem se nezbavil dojmu, že média napříč internetem tehdy dost přeháněla. To, co jsem viděl, byl podle mě sice nadprůměrný, nikoliv omračující sludge metal.

Čeští vyznavači Satana CULT OF FIRE na klubovce mne nebývale a zároveň nečekaně pobavili. Jelikož jsem jejich počítání bez přehnaného zájmu pozoroval od zadního baru v hale, měl jsem možnost vidět pouze ty jejich obrovské kuželovité čepičky ve stylu KKK, avšak v tomto případě v černém provedení. Samotné klobouky pohybující se nad hlavami diváků působily natolik komicky, že jsem nebyl schopen jakkoli vnímat hudební stránku koncertu a celých asi 10 minut jsem strávil nevěřícným zíráním na ty černokněžníky. Příště se musím zaměřit i na audio, protože to musí být řádná šílenost.

Když jsem se z tohoto nevšedního zážitku vzpamatoval, mé kroky musely zákonitě směřovat k hlavnímu pódiu. I v řadách AT THE GATES se totiž objevil pán, pro něhož to bylo již třetí vystoupení na festivalu. Lindberg a Embury, toť dvojice veteránů s elánem dvacetiletých hochů. Koncert AT THE GATES se řadí k menším metalovým svátkům a člověku je skoro i líto, že je to již 17 let od vydání jejich čtvrtého a zároveň i posledního alba. Legendárnost se však dá vysloužit i jinak, než každoročním vydáváním nových nahrávek. Modly klasického melodeathu se tak postaraly o důstojné zakončení mého letošního putování po hlavních josefovských pódiích.

Vidět AT THE GATES, průkopníky severského melodického death metalu, jsem bez debaty chápal jako povinnost. I když kapela jen vystupuje a nenahrává nová alba, tak životaschopnou fosílii jsem dlouho neviděl. Spojení nadčasových melodií, nelíčené úcty k publiku a vokálu Tomase Lindberga, jehož rázovitou angličtinu bylo na BA slyšet každý den – ve čtvrtek ve spojení s LOCK UP, v pátek s CONVERGE a v sobotu s ATG – bylo strhující. Na tuhle ceremonii se bude dlouho vzpomínat.

Jestli existuje ryzí blackmetalová kapela, která ani dneska neloudí na rtech přezíravé úsměvy, pak to jsou IMMORTAL. Technicky propracovaná a řádně secvičená blasfémie i tentokrát vrátila černému kovu čest i v očích těch, kteří namísto čirého norského blacku radši poslouchají jeho „zparchantělé“ symfonické, avantgardní, progresivní, psychedelické a jiné odrůdy. Ani doprovodné pyrotechnické efekty rozhodně nebyly samoúčelné a jen pozvedly úroveň celého představení. Bylo to výborné.

autoři: Ondřej Komárek, Jan Hamerský