Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

Reporty

Tolenstein Fest 2014

21.06.14
Dalečín, areál zříceniny hradu Tolenstein

Je až s podivem, že jsem o existenci tak sympatického festivalu, který skoro každý ročník hostí mou nejoblíbenější tuzemskou kapelu XIII. STOLETÍ, neměl tušení. Přitom tento typ malé jednodenní akce s magickým genius loci zříceniny středověkého hradu Tolenstein, nacházející se v romantickém údolí vísky Dalečín, lemované vzrostlými jehličnany a lukami s pasoucími se kravičkami v malebné Vysočině, je přesně dle mého gusta. Samozřejmě, že Tolenstein Fest není určen pro náročné žánrové hledače, na druhou stranu velmi oceňuji, že navzdory spíše konzervativní gothic rock/metalové dramaturgii se podařilo pořadatelům vykouzlit velmi milou přátelskou atmosféru se stylovým estetickým přesahem v podobě všudypřítomných loučí, povalujících se rakví a dokonce nechyběla ani šibenice. Tyto propriety navíc skvěle umocňovalo noční nasvícení stěny hradu a v neposlední řadě gotická vizáž některých návštěvníků včetně samotného pořadatelského týmu, oblečeného stylově v temných kápích.

Tím ale výčet pozitivních dojmů nekončí, snad poprvé v životě jsem v rámci festivalu zažil ideální podmínky ke stanování a to na přilehlém fotbalovém hřišti skýtající příjemně naddimenzovanou kapacitu k parkování a kempování na rovné travnaté ploše se šumícím potokem za zády. Pro náročnější navíc bylo k dispozici ubytování, WC a sprchy. V samotném areálu se pak nacházel stánek s občerstvením, kde se udily klobásy, grilovaly steaky a samozřejmě nechyběl další s pivem, kořalkami a nealkem, včetně distra kapel či různých šperků (osobně mi velkou radost udělaly unikátní gotické noviny Trubadúr, jejichž druhé číslo, rozdávané zdarma, si na Tolenstein Festu odbylo premiéru). Malý festival skýtá i ty výhody, že se netvořily žádné fronty (úplně minimální jen na ToiToiky) a hlavně, že jídla a pití bylo dost po celý večer (což rozhodně u jiných festivalů nebývá standardem).

Zřícenina hradu Dalečín, často mylně označovaného jako Tolenstein (tento název není historicky doložen, objevuje se až v místopisných pracích 19. století), se nachází v údolí na levém břehu řeky Svratky, která ho svým meandrem chránila ze tří stran. První písemná zpráva pochází z roku 1358, kdy hrad přešel do rukou pánů z Pernštejna. Společně s hradem Skály měl být rozbořen jako sídlo lupičů, poté jej páni z Pernštejna obnovili, jeho další osudy nejsou známy. Dobytí a zboření hradu v roce 1519 vojsky moravského hejtmana Artleba Vranovského z Boskovic se neopírá o žádný věrohodný pramen, jde spíše o nepřesný výklad barokních historiků, v jejichž pracích se tento údaj ponejprv objevuje. Roku 1588, kdy jej Jan z Pernštejna postoupil Pavlu Katharýnovi z Katharu, je uváděn jako pustý. V jeho sousedství tehdy vzniká nový dvůr s drobnou tvrzí, který zde obnovuje tradici šlechtického sídla.

Po velmi dlouhé době jsem v rámci festu rovněž poctivě dokoukal sety všech šesti interpretů, přestože třeba někteří z nich nepatří úplně k mému šálku kávy, tak nějak jejich upřímné nasazení a nefalšovaná radost z účasti na akci si vyžádala mou pozornost. Tentokrát se podělím o dojmy z účinkujících v emočním, nikoliv koncertně chronologickém pořadí. Samozřejmě hlavním lákadlem k návštěvě Dalečína se stala jihlavská gothicrocková legenda XIII. STOLETÍ, nevím, jak to pánové a děvče (mimochodem v sestavě se nacházel nový basák) dělají, ale pokaždé mě jejich vystoupení uhrane. Jasně, z objektivního hlediska Petr Štěpán po tolika letech na pódiu působil trochu unavenějším dojmem, než když jsem je viděl poprvé v brněnském Semilasse někdy před patnácti lety, nicméně nikdo z nich své party nešidil a celkově z muzikantů sálala neskrývaná pohoda. Kapela se před koncertem ochotně fotila s fanoušky (někteří dojeli dokonce až z Polska) a podepisovala jim CD. Potěšilo mě, že hrála i novější věci z kompilačního dvojdisku "Ritual", jmenovitě hrdou poctu rodné Jihlavě "Iglau", avšak asi největší potěšení skýtal přídavek v podobě poloakustické emocionální tryzny "Růže a kříž" z debutu "Amulet".

Jako další sázka na jistotu se jevil brněnský progresivně laděný gothic metalový smíšený ansábl MISTY WAYS, který v současné době propaguje svůj debut (avšak vydaný po letech) "Train of Lust". Mix inteligentních aranží, výtečných hráčských výkonů s parádní sehraností, korunovaný vycizelovaným sopránem Katryny nenechal nikoho chladným. Espritem obdařený kytarista a hlavní skladatel Derias vytahoval mezi skladbami z rukávu jednu vtipnou průpovídku za druhou a samozřejmě opět neskrýval svůj důvtip pro opulentní nástrojový arzenál (snad jen theremin tentokrát scházel, ale stejně by na outdoroové akci nevynikl). I ti, co kapelu viděli poprvé, neskrývali nadšení.

Osobně mě potěšil i úplně první účinkující, pražský OZZY OSBOURNE REVIVAL a skutečně, zpěvák Václav Bayer jakoby Ozzymu z oka vypadl, stejně tak po pěvecké a hudební stránce jsem neměl jediné námitky. V repertoáru nechyběl ani kultovní flák od BLACK SABBATH "Paranoid". Ačkoliv si v případě hudebně-divadelního tělesa BRATRSTVA LUNY velmi vážím jejich angažovanosti na scéně (mimo jiné pořádají dark indie happening Magická noc trubadúrů a vydávají související plátek Trubadúr), bohužel se mi nedaří s jejich tvorbou patřičně ztotožnit a ve všech ohledech mi jejich produkce přijde jako takový méně charismatický plagiát XIII. STOLETÍ. Tím ale nijak nevyvracím, že hráčské i pěvecké výkony (za mikrofonem pěl stálý hostující člen Matěj Lipský aka Xpíl z NEGATIVE FACE) byly v pořádku, jen v gotickém rocku tolik kýžené emoce se ne a ne dostavit. Možná je na vině skutečnost, že jejich vlčí sága "La Loba Ante Portas" disponuje až příliš introvertně subjektivní lyrikou, oproti post-punkově univerzálněji pojatým textům XIII. STOLETÍ. Mostečtí CARPATIA CASTLE patří k pravidelným ozdobám podobně laděných akcí, avšak hudebně bych je označil jako slabý přímočařejší odvar MISTY WAYS. No a úplný závěr patřil místním death/doomovým nováčkům DOUXIS MORTE, kteří do své tvorby zakomponovali též flétnu, navzdory nulové originalitě (místy mi asociovali stařičké AMORPHIS) jim nešlo upřít vitální nasazení, což se ostatně v jejich jinošském věku tak nějak předpokládá a přes pokročilou noční hodinu si zachovali přízeň docela slušného počtu publika. Jako taková třešnička na dortu z nehudebního soudku působila noční fireshow společenstva meče a ohně z Polné NOVUS ORIGO.

Tímto bych chtěl poděkovat pořadatelům SK DRAK Dalečín za velmi povedenou akci, a pokud se příští ročník ponese v podobném duchu, určitě si ho nenechám ujít.

Odkazy:
www.tolensteinfest.cz
Facebbok