Přihlášení | Registrace

Rozhovory

MEMORIA

"Nemyslím si, že bychom cíleně šli na ruku trendům," říká v rozhovoru uskutečněného u příležitosti vydání nové desky "Ambivalent Ecstasy" zpěvačka Andrea Baslová. Vedle ní odpovídá i Zdeňa Pastorek, kytarista MEMORIE, ale i kapely LIVEEVIL.

Zdravím všechny členy a zvláště pak dámskou část kapely MEMORIA. Vaše novinka si v závěrečné fázi mírně protáhla svůj zrod. "Ambivalent Ecstasy" byla na koncertech avizována, avšak dlouho se nic nedělo. Potkalo vás během nahrávání něco, s čím jste předem nepočítali?

Zdeňa: Během nahrávání nic. :) Všechno probíhalo hladce a v podstatě podle plánu. Nahrávalo se naprosto uvolněně. Měli jsme z toho před příjezdem do studia větší "vítr". Spíš pak nastaly trošku rozpaky, jak desku smíchat a namasterovat tak, aby to znělo odlišně a originálně. Tím mám na mysli, že vzniklo několik variant, ze kterých jsme si spolu s Dodem vybrali to, co se nám zdálo nejlepší. Trošku se to protáhlo, ale s výsledkem jsme nadmíru spokojeni.

Vašim domovským studiem se stala metalovými kapelami ne zas tak často využívaná Hacienda. Znamená to, že vám spolupráce s Milošem "Dodo" Doležalem tolik učarovala?

Zdeňa: Naprosto! Naši první desku jsme nahráli ve studiu Mejly Basela v Poličné, což bylo pro tohle první dílko a naši studiovou zkušenost dobrým přínosem. Ale jakmile se před nahráváním "The Timelessness" naskytlo nahrávání v Haciendě, rozbušily se nám hercny nadšením a napětím. Tehdy jsme poprvé zjistili, že tady to bude ono pokaždé, kdykoli budeme chtít a mít možnost nahrávat další naše výtvory. Proto nebylo nad čím váhat, když byl materiál na "Ambivalent Ecstasy" hotový. Hacienda není jen o zvuku, který na všech nahrávkách z tohoto studia vyjde, ale je to o radách a předávání Dodových zkušeností muzikantům. Pak už je čistě na nich, jak a jestli vůbec se s tím vypořádají. Nám tato spolupráce naprosto vyhovuje a nemáme potřebu měnit.

Většina posluchačů metalu zná Miloše "Dodo" Doležala jako skvělého hudebníka, kytaristu. Můžete popsat jeho osobu v roli producenta, zasahuje třeba nějakým způsobem do nahrávání nebo celkového zvuku kapely? Je nějakým způsobem přínosem pro kapely, které u něho točí, skutečnost, že je Dodo zdatným muzikantem?

Andrea: Dneska už Miloš v podstatě dělá ve studiu všechno, od nachystání mikrofonů po mastering. Výsledný zvuk desky je proto také v jeho rukou, když pomineme připomínky a "zvuková přání" kapely. Vycházel nám hodně vstříc, vždy se šlo na čemkoli domluvit. Jako dobrý producent se projevoval nejen při společném rozebírání pracovní nahrávky, ale i při nahrávání vokálů. Hodně mi pomohl s frázováním, projevem sólového zpěvu i texty, které psala Katka Pastorková. Sbory už nechal na mně. Myslím, že pokud by nebyl také zpěvák, tak by mi spoustu výrazových nuancí předával mnohem hůř. Nikdo nepochybujeme, že práce s ním je vždycky obohacující. Byla to moc fajn spolupráce.

Zatímco období mezi první a druhou deskou trvalo dva roky, ta poslední už přišla na svět po dlouhých pěti letech, někomu by se možná zdálo, že jste chtěli fanoušky napínat, co to dá. Když vezmeme v úvahu částečné personální obměny, i tak je pět let celkem velká časová propast. Přistupovali jste k tvorbě "Ambivalent Ecstasy" jinak než u předchozích nahrávek nebo čím si toto časové okno vysvětlit?

Zdeňa: Bohužel měly největší vliv personální změny. Dlouho trvalo, než jsme našli klávesáka a dokonce, než se tohle povedlo, opustil nás i kytarista Rosťa, který do svého odchodu tvořil většinu materiálu kapely. Jeho zdravotní potíže dokonce přibrzdily i přínos nápadů vůbec. Někteří asi zaregistrovali, že než byla puštěna do éteru oficiální zpráva o odchodu Rosti, hráli jsme asi půl roku živě bez něj. Po jeho odchodu se taky zákonitě změnila koncepce skládání a vytváření songů. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a deska je na světě.

Na novinkové desce jde poznat, že jste spoustu času věnovali vokálům zpěvačky Andrey Baslové a jejich aranžmá. Je pro vás Andrein hlas jedním z pilířů hudebního projevu, jakýmsi poznávacím znamením?

Zdeňa: Samozřejmě. MEMORIA je sice spojením (ne však záměrným) několika odnoží metalu, ale Andrea je tou "kuří nožkou", na které celá chaloupka stojí. Představte si, že by odešla z Memorie - i kdybychom dál pracovali jako doposud, už by to prostě byla výrazově jiná kapela. Pokud kapelu opustí člověk, který hraje na nástroj, je možné jej nahradit, ale toho, kdo dává kapele "xicht", prostě nahradit nelze. Byli by třeba KORN bez JDho KORN, nebo METALLICA bez Hetfielda METALLIKOU? Asi ne…

Jaké zaznamenáváte reakce na nové věci během koncertů? Funguje naživo nový materiál stejně jako přece jenom chytlavější písně z předchozího alba?

Andrea: Funguje, řekla bych, velmi dobře. Někdo by i možná rád posměšně řekl, že lépe než z desky:). Osobně si myslím, že hlavní je přesvědčivý a maximálně profesionální projev, který musí na live vystoupení zaujmout první. Až pak se posluchač zamýšlí nad tím, jestli by tam neměl být snad ještě jeden refrén třeba… Pokud mu tedy na to zamýšlení zbude čas…

Také jako byste s "Ambivalent Ecstasy" drobátko oprášili doomové kořeny, které byly u "The Timelessness" razantně potlačeny. Z desky vyzařuje klid a pohoda, znamená to také, že v kapele panuje spíše harmonická atmosféra?

Andrea: Asi to jde skutečně poznat. S finálním skládáním a natáčením této desky se v nás rozlila taková obecná pohoda, která výsledek bezpochyby ovlivnila. To, co je na desce, to je v nás. Neřešíme, jestli tam je víc doomu, speedu nebo něčeho, co je v kurzu. Hrajeme to, co se nám líbí a to, co chceme. Nikdy ne jinak. Nemyslím si, že bychom cíleně šli na ruku trendům.

Pojmenování desky "Ambivalent Ecstasy" v sobě dozajista skrývá různé variace významů. Já osobně bych pod tímto názvem viděl, leč pouze jako posluchač, celou fázi vzniku tohoto hudebního díla. Navíc je novinka více uzemněná, posazená na "prdel", což je docela protiklad oproti dvojce. Je podle vás konečné vyznění "Ambivalent Ecstasy" odrazem situace, do které jste se dostali po vydání "The Timelessness" a hlavně docela častých odchodů a příchodů členů kapely?

Zdeňa: Ty obměny sestavy zase nebyly tak časté. Členové jen odešli a to dokonce pouze dva ze sedmi. :) Ale dalo by se říci, že tato deska obsahuje vyjádření každého z nás jednotlivě, což dokazují razantnější změny nálad a barev zvuků v jednotlivých skladbách. Záměr byl udělat jinou desku a ne pokračovat v tom, co bylo (což bohužel někteří nedokážou překousnout). Do budoucna se budeme snažit jít podobnou cestou - najít další možnosti, kudy se s naši tvorbu ubírat, nebo jak vybočit ze standardů.

Vychází název desky nějakým způsobem i z textové náplně alba?

Andrea: Ano, titul desky je spojením významů metafor v textech, ať už si je vyloží každý, jak chce. Kdo si pod tím neumí nic představit, tak pak napíše, že jsou těžko rozkódovatelné. Člověk bez fantazie zřejmě… Název "Ambivalent Ecstasy" také krásně vystihuje období od dob "Timelessness" až po natáčení nového CD.

Snažíte se pomocí textů dotvářet atmosféru písní, nebo pro vás nehrají takovou roli během tvorby?

Andrea: V našem případě vznikají texty jako poslední, i když na "Ambivalent Ecstasy" byly momenty, kdy text donutil měnit i předem naznačené vokální linky. Texty jsou pro mě hodně důležité a nechci je podceňovat. Dotvářejí kolorit písní.

V názvu desky stojí slovíčko ecstasy (extáze). Podařilo se podle vás zapustit do písní potřebnou dávku vášně a jakési extáze, kterou mohou fanoušci a posluchači během poslechu nacházet a vstřebávat?

Andrea: V době, kdy album vznikalo, jsme do toho dávali maximum, protože pro nás byl zázrak, že tahle deska dostávala svoji podobu a stávala se skutečností. Bezesporu je v ní hodně extáze, otázkou zůstává, je-li čitelná i pro publikum. Možná je ještě brzo na soudy. Musí se pořádně zažít.

Je pro vás jako kapelu vášeň v hudbě důležitá?

Zdeňa: Vášeň v hudbě… Pro nás jsou v muzice důležité naprosto všechny emoce. Ano - jsou důležité. Život každého člověka je plný emocí, o hudbě nemluvě. Takže upřednostňovat jenom vášeň, nebo jen jeden jiný pocit, není správné.

V časech "Children of Doom" tvořila MEMORIA spolu s tehdy už solidně rozjetými SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY metal-folkový moravský tandem. Právě SSOGE v poslední době dávají větší prostor mateřskému jazyku, zatímco MEMORIA se stále drží osvědčené angličtiny. Trend patriotizace v textech vás zatím tedy nedostihl?

Andrea: Nejde o patriotizaci. Lákalo by mě nazpívat nějakou skladbu v češtině. Mám slabost pro texty Michala Horáčka nebo Vlasty Redla. Obávám se však, že kolem sebe nemám člověka, který by byl schopen pro MEMORII napsat text takové úrovně. Texty, ve kterých se krásná slova těsnají mezi rádoby neotřelými, zvučnými a chytrými frázemi, mě nebaví. Umění je napsat takový text, který jako byste sami povídali, je rafinovaný a přitom tak pravdivý, až vás z toho mrazí. A to je to, co chci. To, že vám doma v Česku budou rozumět, je věc druhá. Katka je pro mě v angličtině měřítkem kvality, takže vím, že naše texty za něco stojí a není to bezduché tlachání.

MEMORIA se od své první desky "Children of Doom" vzdálila svým kořenům o notný kousek, mohli byste přece jenom určit nějaký prvek, který zůstal po celá ta léta v tvorbě skupiny tmelícím, neměnným, výchozím?

Zdeňa: Je to obtížné a v naší hudbě asi nepoznatelné, přesto jeden prvek nás spojuje - muzika nás pořád stejně baví a děláme ji se stejným nadšením a energií, jako kdysi. Jen nad tím postupem času asi trošku víc přemýšlíme. Někdy se musíme brzdit a upustit od jakýchsi spekulací, aby nebylo "plácání se v tónech" až moc, ale nic neubírá našemu pohledu a vztahu k hudbě. :)

"Ambivalent Ecstasy" je ve svém jádru také nejvíce otevřená deska, první náznaky už byly u "Timelessness", ovšem u novinky jste vyzkoušeli hudební polohy stravitelné pro širší posluchačské řady. Změnila se od časů "The Timelessness" inspirace při skládání či je tento posun jenom přirozeným vývojem?

Andrea: Z některých recenzí mám pocit, že lidi tohle CD vyloženě prudí. Na "Timelessness" měli svůj klid a najednou je tady nějak moc zvuků a melodií a oni strachem uskakují. Nevím, jestli je to otevřená deska. Spíš je nekompromisní - ber nebo nech být. Pokud je lidem přístupnější, je to jen dobře. Kupodivu neděláme hudbu jen pro sebe, ale i pro lidi.

Navíc se zdá, že ubylo tónů pro vás tolik charakteristické violy - necítí se tímto faktem violistka Iva Dokoupilová třeba trochu ukřivděná?

Zdeňa: Jestli ano, tak o tom nic neřekla… :-). Ne, Iva je v pohodě. Violových partů sice trošku ubylo, ale v žádném případě to není na škodu. Ba naopak - razantně přibylo zpěvů a vůbec sborů a všeho moc škodí, takže, jak to je, je stav ideální.

Jak moc je vůbec vaše ženské osazenstvo vzdorovité a bojovné v diskuzích a různém rozhodování o věcech kolem kapely? Kdo má většinou hlavní slovo?

Zdeňa: No?! Je třeba uznat, že když si baby postaví hlavu, tak to je hotovo. :) Ale naštěstí fungujeme demokraticky a je nás lichý počet, takže platí názor nadpoloviční většiny. Čili i když s něčím nesouhlasím, dám to najevo, ale pokud si to větší polovina přeje, tak to tak prostě je. S tím jsme smíření všichni a respektujeme tato rozhodnutí. Samozřejmě musíme chodit s rozumnými argumenty, abychom byli schopni si obhájit zrovna ten svůj názor.

Novou a docela zajímavou persónou vašeho uskupení je klávesák Honza Friedman, nejen teda svým jménem, ale hlavně koncertním klávesovým a samplovým vybavením. Na jednom koncertu jsem od někoho v davu slyšel, že mezi těma mašinkama vypadá jak v kosmické lodi. Patří Honza mezi velké milovníky klávesových hračiček anebo ho do takovéto situace dostal momentální kreativní rozlet MEMORIE?

Zdeňa: Dalo by se říci tak i tak. Je to muzikant, který ze svého nástroje nemá strach a je ochoten s tím hodně zvukově experimentovat. Z toho plyne i jeho "vozový park" nástrojů. Ale má to vychytané, kluk ušatá!!! :)

Ještě bych se rád zastavil u bookletu "Ambivalent Ecstasy", který dostal tentokrát spíš abstraktnější a metaforičtější rozměr, navíc jeho barevné ladění není až tak úplně typicky metalové. Je obal desky vizuálním odrazem hudebního obsahu desky, přesně podle vašich představ?

Andrea: Vizuálně hudbu odráží skvěle, je to jednotná promluva muziky a obalu. Je to výsledek několika kompromisů mezi grafikem a námi, kdy bylo nutné uvažovat i nad tím, čeho si lidé v záplavě desek všimnou a čeho ne. Ale pravda, zkrvavené ruce na černé sedřené omítce by byly asi možná metalovější. :)

Máte už v hlavě aspoň malý náznak, nějakou vizi, kam bude směřovat další deska? Zatím je to tak, že co počin MEMORIE, to částečná hudební změna. Můžete třeba už teď říct, že v tomto duchu budete pokračovat dál? Také pevně věřím i za ostatní fanoušky, že se dočkáme dalšího CD dřív než za pět let ...

Andrea: Pracujeme na nových skladbách a zatím to vypadá na něco mezi "Ambivalent" a "Time". Je ale ještě brzy na nějaké prognózy. Podzim přinese nejen chladná rána, ale i kompilaci různých cover verzí v podání kapel Redblack stáje. No, a náš příspěvek bude naprosto odlišný od "Ambivalent" a "Time", takže je na co se těšit.

Jak hodnotíte v dnešní době hudební scénu Hranic na Moravě, vašeho domovského města? S jakými pocity se pak MEMORIA vrací z různých koutů republiky na hranická koncertní pódia?

Andrea: V Hranicích vlastně hrajeme docela málo. Spíše nám přirostlo k srdci brněnské a ostravské publikum, které je mile vděčné. Hranická scéna přesto mechem nezarůstá. Důkazem toho jsou naši "spolubydlící" na zkušebně - LIVEEVIL nebo PSYCHO RADIO. A vůbec tam, kde zkoušíme, je domov několika dalších stále fungujících kapel. Taky se letos konal druhý ročník Psyche Music Art Festu, který přes - slušně řečeno - špatné počasí navštívilo docela dost lidí. Ti chodí i na zbylé letní hranické festy, takže je fajn, že nesedí furt doma. Mimo to puncem undergroundu pomalu, ale jistě načichá i hranický Zámecký klub.

Poslední moje otázka bude mít pro mě trochu nostalgický nádech. Jelikož asi jen Hraničáci ví, že zkoušíte ve sklepních prostorách jedné základní školy, kam jsem během svého dospívání chodíval k okýnku poslouchat vaše zkoušky, i teď tam občas vidívám někoho postávat. Berete třeba i toto jako cestu, jak si získat fanoušky...?

Andrea: Poslední upozornění vedení školy znělo nějak takto: "Zavírejte během zkoušení okna, lidé si stěžují na hluk." Nedávno tam někdo klepal na okno, my mysleli, že od radosti, a on řval, ať se zavřem! Takže okenními fanoušky zůstávají převážně už jen hnědočeši. Ale to víš, že to těší. Proč by ne. Tahle škola má prostě doslova hudební podhoubí. Chodil do ní i jeden z tlupy výše zmíněných metalových folkloristů. Hranice mají jednoduše co nabídnout.

Díky za rozhovor a trpělivost s otázkami a posledních pár řádků je teď vyhrazeno pouze vám...

Zdeňa: Děkujeme za prostor. Fanouškům bychom rádi vzkázali, aby neměli strach chodit na živé koncerty. Není nad osobní kontakt. Mějte rádi dobrou muziku a nezapomeňte, že to, co děláme, děláme pro vás! Kdykoli vás kdekoli na koncertě moc rádi uvidíme a dáme vám z desek a z pódia to nejlepší, co dokážeme.

Miroslav Schwanzer | 24.09.08

Další články autora:

DYING PASSION & FREE FALL Tour 2010 | 30.12.10
Filozofie kladivem vol.4 | 04.12.10
DARK TRANQUILLITY, INSOMNIUM, BELLIGERENCE | 26.10.10
DIMMU BORGIR, ENSLAVED, SAHG | 12.10.10
NIL - Dirty | 27.09.10

Všechny články