Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

ADOR DORATH

ADOR DORATH

"Na novou desku posluchač potřebuje více času.", zmiňuje v rozhovoru u příležitosti jejího vydání zpěvák ADOR DORATH Iwosh Doseděl. A není to jediná věc, v níž s ním lze souhlasit.

Vaše třetí album "Bestiari" vychází po několikaměsíčních obstrukcích souvisejících s výjimečným nejen grafickým pojetím bookletu a obalu jako takového. Aniž bych chtěl hned ze začátku působit záškodnicky, zajímalo by mě, zda nemáte obavy, že se nejistota okolo termínu vydání desky promítne do jeho prodejnosti? Anebo to je slovo, které je v souvislosti s českou metalovou scénou úplně zbytečné skloňovat?

Předně zdravím čtenáře Abyssu! Myslím, že si nemusíme říkat nic o tom, jak dnes vypadá obchod s CD nosiči. Velké vydavatelské firmy hlásí meziročně poklesy prodejů o deset procent a situace na hudební scéně, ve které se pohybujeme my, je ještě horší (v tom smyslu, že desek se nejenže prodává ještě méně, ale příjem z prodeje desek je jedna z mála věcí, která kapele umožňuje rozvíjet její zázemí – nakoupit kvalitní aparaturu, dotovat prodělečné akce, promotion atd.).

Chtěli jsme vydat desku, která bude zajímavá také po grafické stránce. Zpočátku to vypadalo, že půjde vše jak po másle – opak byl pravdou a my s tím nemohli bohužel nic dělat. Ačkoli se tento krok nakonec vzhledem k onomu pětiměsíčnímu zpoždění může jevit jako kontraproduktivní, my si za ním stojíme. Jen si to příště osobně trochu víc pohlídáme. Z toho plyne, že kdo bude chtít a ocení to, tu desku si pořídí. Prodejnost jako taková je nakonec záležitostí vydavatele – my se nebojíme, že bychom si naše smluvené procento desek neprodali. Odpověď je tedy ano i ne.

Motivací pro vytvoření nezvyklého obalu (v takové míře jako vy se do něčeho takového pustili snad už jen MALIGNANT TUMOUR) byla podle všeho snaha nabídnou "mp-trojkové generaci" artefakt, jaký si prostě nestáhnou. Jak moc máte nakročeno třeba k LP vydání nové či některé ze starších desek?

Určitě částečně také. Hlavní motivací však bylo udělat něco, co bude vizuálně odlišné od klasických plastových krabiček s klasickým knížkovým bookletem; něco, co bude víc kreativní; něco, co bude mít jako komplet snad větší hodnotu, než jen tu hudební. Obal pomáhá dotvářet obličej každého alba – prozradí hodně o jeho tvůrcích, napovídá o obsahu. Nemyslím, že bychom s M.T. byli jedni z mála – tímto způsobem začíná přemýšlet hodně kapel. Co se LP formátu týče, určitě bychom v něm moc rádi vydali nejlépe všechny naše desky. Doufám, že se jednou dočkáme a uslyšíme naše věci v té famózní dynamice, kterou tenhle nosič poskytuje.

Čas na dobrou hudbu

Když už jsme se dotkli strategií vydávání desek, zajímalo by mě, co vás nejvíce motivovalo k zařazování nových skladeb do koncertních setlistů a jak jste přistupovali k jejich výběru. Hráli jste spíše totožné skladby či jste lákali fanoušky jejich obměňováním? Jak moc jste tohle promýšleli?

Nové věci jsou nové věci – vždycky člověka baví víc než ty starší, jenž už důkladně zná. To je ta největší motivace. Když se k tomu ještě připojí pocit z dobře odvedené práce, čili má to drajf, nebo to, jak se říká, "zabíjí", je to pak ta největší radost. Do koncertních setlistů jsme zařazovali věci, které už jsme měli dotáhnuté do konce, nebo nás v tu dobu, kdy vznikaly, prostě braly.

Tak jsme třeba z nové desky už skoro před dvěma lety hrávali a hrajeme i nyní "Dead on Arrival", před rokem jsme hrávali "Moments of Evolution", kterou teď vynecháváme… Vždycky jsme se snažili to co nejvíce obměňovat. Ale s tím, jak skladeb přibývá, museli jsme přistoupit k určité selekci. Na zkouškách už nelze stihnout zahrát vše, takže poslední roky máme jeden setlist třeba na dva, tři měsíce. Záleží také samozřejmě na tom, kde hrajeme: pokud hrajeme v tomto časovém horizontu někde poblíž podruhé, snažíme se do setlistu zařadit jiné věci.

Navzdory nejistému byznysu s fyzickými hudebními nosiči je zřejmé, že hlad po hudbě neutuchá, ba naopak narůstá. A to obnáší i jistou povrchnost v přijímání hudby. Našli jste coby posluchači recept na to, jak se vypořádat s návalem zajímavé hudby, na jejíž poslech prostě není dost času?

Já a myslím ani ostatní to nějak zvlášť neřešíme. Jeden kamarád měl noční můru z toho, že umře ve své knihovně plné nepřečtených knih, které si koupil – to není můj případ. Snažím se tu skutečnost brát jen z té pozitivní stránky – mám co poslouchat a mohu si vybrat, co budu poslouchat. Když si chci něco poslechnout, mám neomezený přístup a možnosti. Pak už je to na každém z nás…

Někteří mají možná tendenci sklouzávat k povrchnosti, ale to je jejich problém. Přijde mi, že je to jak s lidskou hloupostí – těžce se s ní bojuje, takoví už jsme. Zkrátka není čas se vypořádávat s nedostatkem času na zajímavou hudbu. Vždycky je něco, co musíme oželet.

Mimochodem, "není dost času" se zdá být formulkou četných tvůrčích osobností, u mnohých z nichž to ale působí spíše jako výmluva. Co – kromě kapely – zabírá nejvíce času jednotlivým členům ADOR DORATH?

Osobně se vymlouvat nechci, tudíž na svou obhajobu neuvedu radši nic – momentálně musím prioritně dokončit školu. Co se ostatních týče, už to taky není tak horké, jako když jsme byli mladší. Kamilové (kytarista a basák) jsou oba otcové dvou ratolestí, takže mají o zábavu postaráno a co vím, na jinou kreativní činnost už jim mimo ADOR ODRATH moc času nezbývá. Klávesák Martin má své nahrávací studio (gmstudio.cz), tam tráví celé dny – jeden z mála, jemuž je práce koníčkem a ještě si i vydělá. Bubeník Čepa kromě působení v několika kapelách, co vím, rád chodí do lesa (co tam dělá, se jen domnívám). Anička je věčný student – po PhD. na hudební pedagogice se věnuje ještě muzikologii. Violoncellista Krystian má pro spoustu svých hudebních aktivit tak málo času na cokoli jiného, že o nějakých výmluvách nemůže být ani řeč.

Co se koncertování týče, jste žádaným hostem mnoha akcí – a když už byla řeč o plánování času, zajímalo by mě, zda cítí členové ADOR DORATH nepříjemnou nervozitu anebo naopak uvolnění, když nemají ve výhledu dostatek koncertních pozvánek?

Nervozní nejsme. Spíš nás mrzí, že se nedá stihnout vše. Na druhou stranu chceme už nějaký čas vyrazit pořádně za hranice, takže z tohoto pohledu je na místě pociťovat určité napětí. Víceméně jsme se už dřív dohodli na dvou koncertech měsíčně, záleží ale vždy na okolnostech – pokud se jedná o zajímavé akce, snažíme se to nějak udělat, pokud to jen trochu jde. Turné je jiná věc – navíc v našem případě se jedná vždy spíš o mini-turné, poněvadž se dosud ještě žádné neodbylo v plánovaném počtu vystoupení. Vždycky něco padlo nebo neklaplo. Stalo se párkrát, že jsme z nejrůznějších interních důvodů museli vyhlásit koncertní pauzu. To se pak zas člověk nemůže dočkat. Když už to trvá dlouho, pociťujeme silné abstinenční příznaky.

Radost = seberealizace

Jak už obšírně probral profilový rozhovor, který jste absolvovali pro časopis Pařát, nejste zrovna kapelou, která by se příliš otrkávala zahraničními koncerty. Zato proma nahrávek jste zajisté šířili po celém světě. Zajímalo by mě, jaká byla v tomto směru odezva – jak se lišila desku od desky, zda byli zahraniční recenzenti s to vystihnout kontinuitu vaší tvorby, a zda je možné pojmenovat některé specifické reakce odvislé od národnostního původu toho kterého recenzenta…

Společným znakem byla, je a nejspíš vždy bude tendence přirovnávat určité charakteristické znaky k jiným známějším kapelám. Přišlo mi, že se to v zahraničních recenzích vyskytuje ve větší míře než u nás. Tam CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR a podobně, pak zase THERION, NIGHTWISH, THEATRE OF TRAGEDY a nevím co ještě. Ve většině recenzí na "Symbols" byla zmíněna i první deska a bylo zřejmé že se s ní recenzenti již setkali. Co se národnostního původu recenzentů týče, pro ty západoevropské to pochopitelně nejspíš nebyl takový zážitek. Domácí recenze byly z mého pohledu pojaty barvitěji, ačkoli roli určitě hraje jazyk – celkově se ale nějakým bodovým hodnocením daly srovnat.

ADOR DORATH můžeme označit za kapelu se zkušenostmi i nadhledem. Jak se vám po těch letech prožívá úspěch v rámci malé české undergroundové scény? Co dělá členům ADOR DORATH v souvislosti s jejich tvorbou největší radost?

Úspěch je v souvislosti s naší českou scénou myslím docela relativní pojem. Jeden den si myslíte, že jste ho dosáhl a druhý den zjistíte, že si na to už nikdo nevzpomíná. Když se nedostanete do časopisů, rádia nebo televize, nepíše se o vás , v podstatě o vás nikdo neví. Když se netlačíte do médií, nevymýšlíte finty, jak se zviditelnit, nepíšete o sobě bůh ví jaké ódy, zas tak moc toho nedokážete. Je opravdu těžké se prosadit. Říká se, že všichni mají stejné šance, ale všichni víme, jak to s tou prosadivší se kvalitou je… Pokud neznáte správné lidi na správných místech. Ale dost anonymní kritiky.

To, co děláme, budeme dělat bez ohledu na to, co se děje kolem, takže se nenecháváme ovlivnit čímkoliv a kýmkoliv. Největší radost nám dělá muzika samotná. Pocit, který máte po dokončení nové skladby, nové desky, pocit, který se dostaví po povedené zkoušce, je jedinečný. Máme radost ze sebe navzájem… Odpovědí bude tedy nejspíš seberealizace.

ADOR DORATH? Jako zkratka AD by to mohlo být postaru Anno Domini. Můj vztah k nim, velmi vřelý, se datuje někdy před X lety z ostravského klubu Tančírna u Havlíčkova nábřeží podél kalné Ostravice (teda teď už se tady uhlí netěží, takže pramen zprůzračněl). Původně jsem někde zaslechl, že jsou dobří, a tak trochu jsem jim skočil na špek, protože z názvu pro mne vyplynulo, že jde o zahraniční exoty a ne těšínsko-olomoucké ogary. V tom, že jsou zahraniční formát, mě utvrdilo samotné vystoupení: každý člen měl a dosud má přesně danou pozici a prožívá ji takřka všemi póry těla. Tehdy to byla láska na první pohled podpořená formou nadšení, že je tady někdo, kdo má schopnost obrátit pódium vzhůru nohama a zachovat si u toho neskutečně atmosférickou vizáž. Tehdy to bylo vydatně podpořeno skutečností, že rozdivočelý vlasatec (I.D.) nejen expresivně dotíral do mikráku, ale navíc se i zběsile vyválel po pódiu (jako v epileptické inspiraci), což bohužel zatím nezopakoval, ale co kdyby, že?

Martin Jiroušek, autor videoklipu ke skladbě "Words"

Když se odkloníme od pozitiv – co bys označil za největší zklamání kapely poslední doby i posledních let? Mají největší deziluze své kořeny u lidí, kteří patří mezi "insidery" – tedy jiných hudebníků nebo třeba kritiků (či pisálků – podle toho, kam až došli)?

Když navážu na předchozí odpověď, své deziluze jsem naznačil, rozhodně ale nepatříme k těm, kteří by komukoli cokoli záviděli… Ani prdolezcům (páč jim teď smrdí z pusy), ani komukoli jinému. Pokud někdo se záští shlížel k nám, bylo to obvykle spíš tak malicherné, že to ani nestojí za řeč. Proběhlo pár vtipných záležitostí, ty však patří spíše do kategorie "úsměvné". Kritikové ať kritizují, od toho tady jsou… Navíc konstruktivní kritiky není nikdy dost, že.
Za poslední dobu jsme neměli moc dobrý pocit z událostí týkajících se vydání alba, což je vzhledem ke všem již známým okolnostem pochopitelné. To jsou ale naše interní záležitosti. Jinak mě nic jiného nenapadá… Takže jsme asi celkově v pohodě.

Když jsem dělal rozhovor s americkými UNEARTH, rozohnil se jejich bubeník Derek Kerswill nad přístupem mnohých fanoušků tvrdé hudby, kteří mají potřebu zahlcovat například internetová fóra svými nenávistnými "výbrky" směrem k různým kapelám. Myslíte, že se dá o rozkolu v metalové komunitě hovořit i v našem prostředí?

Spektrum fanoušků tvrdé hudby je docela pestré a souvisí to myslím i s obsahovou stránkou toho, co lze označit za tvrděrockovou scénu. Když se podíváte na texty nebo vystoupení některých kapel, jenž už svými výroky a názory působí občas docela omezeně, přičtěme k tomu ještě současnou internetem zaručenou anonymitu, není se občas čemu divit. Některé typy tak tímto způsobem dávají průchod svým emocím, svému nepochopení a svým psychickým deviacím, nebo jak to nazvat. Díky internetu jsme zjistili, jak různorodá je lidská společnost (což je na druhou stranu pozitivní, myslím). Ukazuje nám ale, jak daleko sahá lidská intolerance a xenofobie.

Každý "styl" v rámci metalového žánru má samozřejmě svá specifika – blackmetalisté často moc nemusí třeba HC scénu a zase naopak. Přijde mi to někdy jak na základní škole: "nemám tě rád, ale nevím proč?!". Chci ale věřit tomu, že to je jen omezenost malého procenta lidí, kteří si skrz svou sebestřednost nevidí na špičku nosu.

Když je řeč o fanoušcích – ti pochopitelně vidí kapely (ať už oblíbené, ignorované nebo nenáviděné) značně specifickou optikou. Setkali jste se někdy s opravdu výjimečným nebo výjimečně podivným podhledem na ADOR DORATH, až jste se divili, jak na něj dotyčná osoba došla?

Myslím, že neexistuje kapela, která by se s nějakou formou tohohle jevu nesetkala. Narazili jsme už na spoustu zajímavých názorů na naše osoby – od nejrůznějších urážek a vulgárností, přes opravdu specifické pohledy na naši hudbu či vystupování, až po hluboké psychologické úvahy, jenž nás označují jako špinavé namyšlence a egoisty. Odkud se berou, zůstane v některých případech člověku utajeno nejspíš až do smrti. Obecně to plyne pravděpodobně z oné různorodosti lidské nátury, nedostatku informací, odlišností při vnímání a utváření názorů. Jak se říká tisíc lidí, tisíc chutí. Neřešíme to.

Kapela jako demokratická jednotka

A abychom trochu demytizovali auru, kterou kolem sebe ADOR DORATH jakoby mimochodem vytvářejí – jak bys s veškerou přízemností popsal vnitřní život kapely včetně jedinečností, které obnáší?

Nevím jestli je co demytizovat, myslím že to je trochu nadnesené:). Jsme obyčejní lidé s obyčejnými problémy, kteří musí chodit do práce, aby neskončili na ulici. Považujeme se za demokratickou pospolitost: o věcech kolem kapely rozhodujeme společně – každý má rovnocenný hlas, na tom jsme si vždy zakládali. Vždy vše společně prodiskutováváme a promýšlíme. Je to pro nás hodně důležité, protože jsme si nikdy prakticky nedokázali představit model fungování kapely, kdy je veškeré rozhodování kapely soustředěno do rukou jednoho tzv. lídra či frontmana, který k tomu třeba ještě tvoří hudbu, píše texty a považuje se za nepostradatelný mozek kapely. Nikoho z nás by v takové kapele hrát nebavilo.

Takové "one-man" kapely mají jedinou výhodu: proces rozhodování nezabírá žádný čas, vše je jasné a závislé na osobě frontmana. My se snažíme těžit z naší odlišnosti, neobejde se to samozřejmě bez specifických forem humoru, ne vždy máme stejný názor a pak to sem tam i jiskří, ale to k tomu patří, my to tak máme rádi. Když už jste s někým víc jak deset let, už jej docela dobře znáte i se všemi intimnostmi, které to obnáší, srandy si užijeme víc než dost. Asi to bude znít jako klišé, ale jsme taková jedna malá-velká rodinka :).

"Bestiari" je tedy venku a nabízí tak intenzivní várku hudby, že z ní lze žít dlouhou dobu… Fanouškům jste tak na chvíli zavřeli chřtány a zavařili mozky. Jaké nejbližší konkrétní cíle v tuto chvíli máte?

Nová deska je dle mého názoru pravděpodobně náročnější než kterákoli z těch předchozích v tom smyslu, že na ní posluchač, myslím, potřebuje prostě víc času. Nevím, ale v souvislosti s onou povrchností, o které byla řeč, hrozí možná víc než kdy před tím, že jí zkrátka tolik času nebude přáno. Takže je to, myslím, dvousečná záležitost. Jinak momentálně jsme se konečně dokopali k tomu, abychom nakoupili pořádný aparát, tak snad i koncerty co do zvuku budou stát za to. S kompletní vlastní podiovkou je to hned o něčem jiném. Navíc jsme konečně dotáhli i dlouho plánovaný notebook s Protoolsem, takže na koncertech bude ke slyšení nástrojový komplet tak, jak je na deskách, čili s violoncellem, samply, ruchy i elektronickým orchestrem.

Od nahrávání již uběhla nějaká doba, takže pomalu pracujeme i na nových věcech a v nejbližší době bychom se rádi pustili do realizace DVD, které už také nějaký čas plánujeme. Chtěli jsme se do toho pustit už loni k desetiletí kapely, tak to snad nakonec stihneme k desetiletí pod názvem ADOR DORATH. Rádi bychom také v nejbližší době vyrazili za hranice a to konkrétně do Polska… A pak se uvidí.

ADOR vizuální

Ve zmiňovaném rozhovoru pro Pařát bylo řečeno, že v časech prvního alba jste "nečekali takový úspěch". Skromnost stranou, jaká očekávání si tvoříte dnes? Nemusí to být nutně megalomanské vize, ale nároky na úspěch jste určitě zvýšili…

Tak určitě je dnes trochu jiná situace než tehdy. Už nejezdíme jen za cesťák, bereme si už i nějaké peníze navíc, ale v podstatě všechny vydělané peníze strkáme zase zpět do kapely – s aparátem jsme ještě neskončili, neustále je co dolaďovat a to je v podstatě nějaká naše rovnice pro úspěch. Mít na to, pořídit si, co bychom chtěli a potřebovali. Nikdy jsme se nedělili o to, co jsme si vydělali a určitě tomu tak nějaký čas bude. Máme ještě nějaké předsevzetí a cíle. Jinak znovu a opět: rádi bychom se podívali pořádně do zahraničí, bez doplácení projet v pohodě skrz naskrz Evropu, to by bylo fajn.

Česká scéna je specifická v tom, že dobré klipy zde dělají jen výjimečné kapely. A mezi nimi i vy. Jaký je obecně váš přístup k tomuto formátu?

Díky, ale ono je to pořád především o penězích… Když je máte, je to fajn a dá se něco dělat, když je nemáte, lepíte duši na koleně. I tak jsou rozpočty mnohých zahraničních kapel několikanásobně vyšší a jde to vidět. Pro nás byly vždy bohužel také určitým limitujícím faktorem. Ty dva live klipy s bonusem k "Adon Nin Edeleth…" stály i s realizací zvuku kolem desítky, "V.I.T.R.I.O.L." stál necelých pětatřicet a s klipem k "Words" z nové desky jsme se vešli do trojky, prostě už nezbyly peníze. Pokud mám ale zhodnotit náš přístup ke klipům obecně, musím po tom všem, co už jsme absolvovali, říct, že bychom asi nic z toho podruhé neopakovali. Jak klip plně koncertní, tak plně hraný, nebo plně sestříhaný ze starého filmu. Vím určitě, že se příště pustíme zase do nějaké jiné vizuální formy, je jich, myslím, pořád dost a nové vznikají, takže nemá smysl se opakovat – navíc člověka baví mnohem víc zkoušet nové věci.

A když už jsme u audiovizuálního propojení: vaše hudba si místy říká o vizuální smršť v podobě například nějaké zběsilé zadní projekce. Neuvažovali jste o ní?

Právě onen klip k nové desce vznikl v podstatě jako reakce na videoprojekci, kterou už jsme několikrát měli – vidět byla hlavně na posledních dvou Brutal Assaultech. Ne vždy jsou totiž na našich podiích ideální podmínky pro takové srandy. O videoprojekce se nám stará Abyssu dobře známý Martin Jiroušek, který se z pozice filmového vědce výborně orientuje v oblasti němého filmu, surrealismu a avantgardy meziválečných let, což je přesně to, co jsme potřebovali. Mimochodem je tedy autorem scénáře ke klipu z nové desky. Do budoucna bychom se určitě chtěli s projekci pohnout zase o kousek dál, takže uvidíme co přinese čas.

Diskuze

Cekem příspěvků: 2

Jan Škop04.02.09 | 17:45:51
kverd04.02.09 | 15:54:36

Top články

Více

Nejnovější diskuze

FEASTEM - World Delirium

Pavel borovička anonym
27.08.18 | 12:30:30

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube