Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

BUCIUM - Touha po ztraceném věhlasu Rumunska

BUCIUM - Touha po ztraceném věhlasu Rumunska

Každý, kdo se aktivně zajímá o hudbu a nerezignoval na internetové zdroje, nějaké má. Tipy z Youtube, objevy z MySpace či skryté klenoty z Last.fm, jejichž jméno chce šířit s apoštolskou naléhavostí. Co na tom, že nakonec se možná líbí jenom jemu samému. Pro mě osobně se takovou utajovanou perlou v posledních měsících stali rumunští BUCIUM. Překvapivé zjevení folk metalového žánru, na nějž mám úměrně době vlastní zainteresovanosti čím dál tím vyšší nároky. BUCIUM je naplňují nejen svou neoposlouchaností odvíjející se částečně z místa původu, tak autenticitou, s jakou své počínání servírují. Možná i tím, že je nelze omezovat výlučně slůvkem "metal". V jejich hudbě najdete rockové postupy, ambientnější pasáže, tribal či náznaky symfoničnosti vycházející z využití dvou houslí. V červnu dokonce budou předskakovat Bobu Dylanovi.

Povídání se zpívajícím kytaristou Andim a bubeníkem Adrianem mi přišlo natolik zajímavé, že jsem se rozhodl rozdělit jej vedví. Zatímco první, časopisecká, část (kterou najdete v květnovém čísle magazínu Spark) se snaží slovem představit hudební směrování kapely, druhá, na následujících řádcích, je zaměřena obšírněji.

Dvacet porevolučních let… jak povědomých…

Na konci loňského roku jste v Rumunsku slavili dvacet let od pádu komunistického režimu. Také v doprovodu takového mediálního poprasku jako u nás v České republice? Jaké pocity jímaly vás samotné?

Andi: Zdá se, že u nás vše probíhalo podobně. Všechny televizní kanály přinášely rozsáhlé reportáže z aktuálního dění i emočně vypjaté dokumenty o tom, co se tehdy stalo, jen aby k obrazovkám přilákaly co nejvíce diváků. Osobně mi to přišlo smutné, protože člověk si uvědomil, že jsme za těch dvacet let nikam nepokročili. Jak asi víš, revoluce v Rumunsku byla ta nejkrvavější, a i proto jsem zažíval rozporuplné pocity. Na jedné straně radost, že k převratu vůbec došlo, na straně druhé lítost nad těmi rodinami, které při něm ztratily syna či manžela a snaží se v jejich smrti najít nějaký smysl, najít nějaké zlepšení v řízení země. Je hrozné vědět, že zemřeli pro nic a že ti, kteří přišli po nich nesdílí stejnou lásku ke své zemi.

Adrian: V roce převratu mi bylo dvanáct, takže na tu dobu mám silné vzpomínky. I když se režim snažil potlačovat víru, vyznání, svobodu slova i uměleckou kreativitu, podle mě tehdy byli lidé mnohem více propojeni se svými kořeny, byli uvědomělejší, vychovanější a dokázali si více vážit života. Z většiny postkomunistických zemí se staly kapitalistické džungle (hádám, že Česká republika je jednou z mála výjimek), v nichž se lidé pokoušejí přežít, honí se za penězi a pozbývají respekt i životní hodnoty. Z tradice se stal produkt reklamovaný v televizi a prodávaný v hypermarketech. Proto se prostřednictvím naší hudby snažíme vracet ke kořenům, uvědomit si, kým jsme a kam kráčíme. Jako národ i jako jednotlivci.

Ačkoliv sami jste tehdy vzhledem k nízkému věku muziku ještě nehráli, určitě dokážete vylíčit, jaké měli za Ceausescova muzikanti možnosti…

Andi: Znám jich spoustu. Bojovali s cenzurou a s autoritami, ale drželi se. Hráli si se slovy, využívali v textech metafor. Některým to bylo proti srsti, ale pochopili, že tyhle intelektuální hry jsou jejich jedinou zbraní, aniž by je mohl někdo obvinit ze zločinů proti státu. I tak se ale kolikrát vystavovali nebezpečí.

Adrian: Někteří rockoví hudebníci si našli způsob, jak v té době přežít, a někteří jsou aktivní – a docela slavní – dodnes. Za komunistů metal skoro neexistoval, o to více metalových kapel se však po převratu objevilo. Záhy ale zase zanikly, protože média se o ně nezajímala. Vrátily se silnější až v novém tisíciletí.

Asi se tedy shodneme, že jak u nás, tak u vás, se situace alespoň v tomto směru zlepšila…

Andi: Hodně. Nemáme cenzuru. Ačkoliv máme jiná omezení. Kapely by měly být ideálně komerční, snadno poslouchatelné, ne příliš uvědomělé a ne moc hlučné.

Adrian: Jak jsem řekl, po porevolučním boomu byl rock a metal až do poloviny devadesátých let na ústupu. Tedy kapely existovaly, ale v podstatě se kolem nich nic nedělo, nekonaly se žádné koncerty. Další pořádný boom nastal až v roce 2004. Na scéně se začalo angažovat více lidí, začaly se pořádat koncerty, otevírat kluby, kapely začaly být organizovanější. Přesto jsme ztratili spoustu let.

A co další historický milník – rok 2007 – kdy Rumunsko vstoupilo do Evropské Unie?

Andi: No, začaly k nám častěji jezdit světoznámé kapely, protože už ví, že nepřistanou někde v džungli. Loni u nás hrála vůbec poprvé METALLICA, MANOWAR a další.

Adrian: Během posledních pěti let se objevila spousta promotérů, řada z nich se angažuje na mezinárodní úrovni. V roce 2005 se mi s pár přáteli podařilo do Rumunska dostat LAKE OF TEARS, což pro mě byl ohromný úspěch. Od té doby jsem měl příležitost a čest podílet se na pořádání koncertů METALLIKY, IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, NIGHTWISH, OPETH a řady dalších velkých kapel, nejen těch metalových.

Historická ohlédnutí

Jak vnímáte postavení Rumunska v historickém kontextu? Soudě dle mých znalostí jsou Rumuni docela odvážný a svébytný národ. Ve středověku jste fungovali jako jakýsi štít, který bránil Evropu proti Turkům. Během Druhé světové války jste se snažili zůstat neutrální. A ačkoliv jste byli nuceni přidat se k Ose, odmítli jste, aby přes vaši zemi jezdili vlaky s transporty do koncentračních táborů…

Andi: Vše, co říkáš, je pravda, ale dnes už tohle moc lidí neví. Je fascinující, co všechno se tu v historii odehrálo. Současná tvář Rumunska je takový mix orientální a západní kultury, které se na našem území v průběhu věků několikrát střetly. Útržky toho všeho zachycuje i naše album "Voievozii". Titulní skladba například hovoří o nutnosti, aby naši předkové povstali a přinesli nám do této spěšné doby mír a spásu. "Sorbul Apelor" zase oživuje legendu, podle níž muži před bitvou pili vodu z řeky Danube, která jim dodávala odvahu a přinášela vítězství. Závěr "Voievozii", skladba "Rovine", shrnuje filozofii a poselství celé desky. A totiž, že navzdory všem jeho nedostatkům, ta dobrá část naší národovosti musí být záchována, aby ji mohli zdědit ti, kdož přijdou po nás.

Adrian: Já věřím, že každý národ musí platit za chyby svých vůdců. Vždy, když jsme měli silného, inteligentního a vlasteneckého vůdce, dařilo se nám politicky i ekonomicky. Bohužel, už více než šedesát let zakoušíme absolutní vůdcovské selhání. Mezi dvěma světovými válkami bylo Rumunsko hlavním dodavatelem obilí v Evropě. Dnes jsme ve všech zásadních odvětvích odkázáni na dovoz. To znamená, že něco je špatně a není to jen globální oteplování. (smích) Doufáme, že naše hudba pomůže lidem uvědomit si, co je na našem národě dobrého, jaká pouta nás k sobě vážou i to, že vždy máme možnost být lepší.

Naproti tomu, jak vnímáte současné postavení Rumunska? Osobně na jedné straně vidím zemi perspektivní v ohledech turistiky, na druhé straně zemi politického, ekonomického i společenského nepořádku…

Andi: Jak říkáš, rád bych zdůraznil, že nakolik je naše země kouzelná, tak je i rozličná. Cizincům může připadat jako závan čerstvého vzduchu. Především na venkově jako by se před sto lety zastavil čas. Po dvou hodinách jízdy se však ocitneš v městské aglomeraci mezi vysokými kancelářskými budovami a těmi nejdražšími auty. V tomto směru je Rumunsko hodně rozporuplné. Pro turisty však může být hodně obohacující. Máme hory, delty, přímořská pobřeží a stovky nádherných míst k navštívení jako třeba středověké malované kláštery v Bukovině. Když přijedeš jako turista, budeš nadšený, něco jiného však je žít tu. Snažíme se sice držet krok s ostatními evropskými zeměmi, ale potýkáme se s hromadou zásadních nedostatků. Především vládní instituce neprojevují o nic pořádně zájem a některé z nich nekalými praktikami zemi a lidem jen škodí. Máme tu například něco jako národní Stonehenge, dáckou pevnost Sarmisegetusa Regia. Mohla by z ní být jedna z nejpozoruhodnějších památek ve středovýchodní Evropě, pokud by se našel někdo, kdokoliv, kdo by ji byl ochoten zpropagovat. Úřady ale vůbec nic nedělají, není tam ani žádná popisná cedulka, která by návštěvníkům řekla, u čeho se právě nachází. Takže to vypadá prostě jen jako pár starých kamenů uprostřed lesa. Nemluvě o tom, že odhaleno bylo jen pět procent celého archeologického naleziště. Máme tu východoevropský Stonehenge, ale necháváme ho hluboko pod zemí.

Adrian: Vždy jsem byl toho názoru, že Rumunsko by si mělo hravě vystačit na základě zemědělství a turistického ruchu, tedy bez nutnosti těžkého průmyslu. Máme prvotřídní zdroje a úžasná místa k navštívení, ať už pro turisty na poznávacích výletech, hledače záhad anebo příznivce extrémních sportů. Doufáme, že tyhle záležitosti budou hrát v budoucnu prim, ale nejdříve se Rumunska musí znovu ujmout praví vůdcové.

Vaše texty vycházejí z historie, můžeme tedy tuhle náklonnost k minulosti chápat také jako odmítání přítomnosti?

Andi: Nevzdáváme minulosti vyloženě hold. Na "Voievozii", které odkazovalo k několika historickým událostem, se tak dělo, ale další alba budou inspirována mytologií, folklórem, místními legendami a dokonce i pohádkami. Pokud bych měl vypíchnout konkrétní přístup a poselství naší hudby, jednalo by se o potřebu návratu k prastaré, autentické podstatě bytí, kterou jsme kdysi sdíleli, ale kterou jsme v honbě za jinými cíli velice snadno ztratili.

Adrian: Navzdory historickému pojetí, základy našeho konceptu jsou sdílené hodnoty, porozumění smyslu života, náš duch a odkaz, který dědíme a musíme předat zase dál. Jedná se o věčné téma, staré jako lidstvo samo. V dávných dobách bylo snazší tohle všechno pochopit. Dnes se vše ukrývá mezi platy, cenami ropy, dopravními zácpami, televizí, autorskými právy, hypotékami, úvěry, politikou a podobně. Tyhle věci si ale do hrobu nevezmeme, no ne?

Inspiraci vstříc

Kde tedy pro své texty nacházíte inspiraci a sbíráte podklady? Jde jen o literaturu faktu nebo i skrze nějaké historické romány případně filmy?

Andi: Jen z literatury. Analyzujeme fakta, pročítáme staré spisy. Obecně se naše texty zabývají prastarou magií a mytickými tématy. Neustále vedeme dialog mezi rumunskou spiritualitou a soudobými rytmy. Naše hudba znovu probouzí dávné tradice a víru, staré rituály a mytologické či historické postavy.

Hodně se obracíte do dob, kdy se na vašem území rozkládala říše kmene Dáků. Předpokládám, že snímek "Dákové" režiséra Sergia Nicolaesca jste viděli…

Andi: Ano, viděli. Z daného období je toho ale k objevení mnohem více, než kolik ten film ukazuje. Pro začátek, pro navození té správné atmosféry, je dobré se na něj podívat, pokud však chceš pátrat hlouběji, musíš číst, střádat informace a dávat si je do souvislostí.

Co vás na tomto období tolik fascinuje? Vnímáte jej jako nejzásadnější a nejvěhlasnější v historii Rumunska?

Andi: Jedná se o období přirovnatelné ke keltským dobám ve Skotsku či Irsku. Fascinuje nás, že Dákové vnímali zcela jinak život, svět a obecně bytí. Lidé tehdy byli založeni mnohem duchovněji, někteří podstupovali přijímací ceremonie a žili svůj život v jednotě s cykly universa. Návrat k něčemu takovému by byl samozřejmě nemožný, ale věřím, že člověk po této harmonii občas touží a přitom ani netuší, co mu vlastně chybí.

Pocházíte z hlavního města, z Bukurešti. Je obtížné v takovém prostředí nacházet inspiraci a navozovat si ty správné kreativní nálady nebo naopak díky hudbě jednoduše unikáte z prostředí velkoměsta?

Andi: Bukurešť je špinavé město a jeho architektura je kvůli komunistům místy docela odcizující. V jednu chvíli jsi ztracen mezi paneláky, v další moment před tebou stojí architektonický historický skvost. Snažíme se z města mizet jak to jen jde. Často proto míříme do přírody, lozíme po horách a objevujeme divočinu. Nejsme zrovna příznivci all inclusive dovolených, jestli víš, jak to myslím. (smích)

Nové album "Miorita" vychází v těchto dnech. Jak byste jej poměřili s debutem?

Andi: Rozhodně je jiné. Není tolik agresivní, spíš se soustředíme na harmoničtější vyznění. Také je více introspektivní a méně hlučné.

Adrian: Rumunští fanoušci už skladby z "Miority" docela znají, jelikož jsme je hráli na koncertech dávno před tím, než jsme vydali "Voievozii". Zahraniční fanoušci, kteří znají jen "Voievozii" a očekávají podobný druh hudby i na novém albu, mohou být překvapení, ale měli by albu věnovat pozorný poslech. Určitě nebudou zklamaní.

www.myspace.com/bucium
www.bucium.com.ro

Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Top články

Více

Nejnovější diskuze

FEASTEM - World Delirium

Pavel borovička anonym
27.08.18 | 12:30:30

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube