Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

Justin K. Broadrick - Muž v kapuci

Justin K. Broadrick - Muž v kapuci

Jak už jsme dali dostatečně najevo, byli JESU jedním z vrcholných zážitků letošního festivalu Brutal Assault. Právě tam vzniknul i následující rozhovor s Justinem K. Broadrickem, zakladatelem GODFLESH, jedním z protagonistů GREYMACHINE a nadžánrovým muzikantem, který mimo jiné vydal společnou desku třeba s Jarboe. Mimořádně milému setkání po straně přizvukoval i Diarmuid Dalton, druhý "živý" člen JESU.

Všechny obálky JESU jsou tvořeny fotografiemi. Máš k této disciplíně zvláštní vztah? Je za tím vědomé rozhodnutí?

Rozhodně. Pro mě jsou ty fotky obrazem hudby. Mají hovořit stejně jako hudba, mají zachytit náladu hudby a pro mě odrážejí to, čím jsme. Většinu těch fotek jsem pořídil sám.

A v jaké fázi vstupují fotky do kreativního procesu? Až po nahrání desky?

Mám celkem velkou sbírku, hodně fotím a když je deska před vydáním, zvažuju, co je pro ní vhodné a je to pro mě nesmírně důležité. Měl jsem problém s dnešním koncertem, protože většinou míváme doprovodnou projekci, ale tady to kvůli slunci nešlo a pro nás jsou filmy doprovázející koncerty opravdu důležité. Ale sluneční svit byl taky hezký...

Kdy vás vůbec zastihla pozvánka na Brutal Assault a co jste si o ní mysleli? Přece jen tohle není festival tolik svázaný představou o žánru…

Ano, to nás potěšilo. Když jsme byli poprvé pozvaní, o festivalu nic nevěděli a řekli nám, že se jmenuje Brutal Assault, mysleli jsme si, že tohle nám nebude sedět. Pak jsme ale viděli, kdo jiný tam hraje, že máme rádi tuhle a tamtu kapelu, a že je to sice pořád metal, ale velice pestrý. A cítili jsme, že bychom to mohli zvládnout, že by nám to mohlo projít. Čekali jsme, že se tady lidem nebudeme líbit, a jsme rádi, že to až tak nebylo.

Takže přijetí na Assaultu pro vás bylo…

Velmi dobré. Lidi po nás nic neházeli a neposílali nás do prdele...

Diarmuid: Nedostal jsem sklenicí...

Přežili jsme a cítili, že se to některým lidem líbilo. Myslím, že to byl pro nás úspěch.

Když jsem dělal rozhovor s Jarboe, velice zajímavě zmínila, že tvorba by neměla být o čekání na inspiraci, ale o tom, že se jednoduše pustíme do práce. Jak to funguje s tebou?

Velice podobně. V tvorbě by neměla být nepřirozenost a myslím, že totéž by řeklo hodně hudebníků. Cítí se zcela oddáni tvorbě, využívají sebe samého a vlastní duši. Je to nutnost, naprostá nutnost a nic než čiré uspokojení z tvoření.
Takže to, co mě pohání, přichází "odjinud" a myslím, že totéž by řekli i mnozí další. Je to skoro klišé, když hudebníci říkají, "tohle vlastně nejsem já". Ale pro mě to je součástí hudby. Já sám nejsem něčím, co by mě zajímalo, snažím se o projekci čehosi, co ani nejsem já, něčeho odcizeného. Tvorba pro mě znamená, že se od sebe mohu odpojit. Ale na druhé straně je tady protiklad v tom, že jste zároveň plně "sví". A je to tento rozpor, který to pro mě udržuje vzrušujícím.

Taková slova mi nesmírně připomínají CAÏNU, britský post-blackový projekt Andrewa Curtise-Brignella...

Andrew je náš kamarád, hráli jsme společně a jeho desky jsou skvělé. A věřím, že následuje podobnou filosofii a myslím, že ho navíc hodně pohání black metal. Pro mě to je určitě příklad přirozené tvorby.

Ve své dejme tomu kariéře jsi hrál značně rozdílnou hudbu. Dá se hovořit o zlomových momentech anebo bylo vše výsledkem pozvolného vývoje?

Já jsem si mnohokrát prošel procesem znovustvoření, kdy jsem pochyboval nad vším, co jsem udělal. Vlastně pokaždé, když nahraju desku, vydám, dostanu hotovou verzi a pustím si ji, jsem zklamaný. Lomím rukama a chci začít znovu. Opravdu to tak mám.
Ale jen jedinkrát jsem měl opravdu pocit, že jsem se prostě zasekl. Bylo to na konci existence GODFLESH. Těsně před koncem jsem se cítil jaksi zavázán a to vstoupilo do toho, proč jsem tvořil a ovlivnilo to, co jsem jinak chápal jako velice čistý proces. Vstupovaly do něj jiné věci, připadlo mi, že mě ovlivňují věci zvnějšku, a to byl čas skončit. Jsem velice uvědomělý, pokud jde o to, co chci tvořit. Neustále pochybuju.

Týkají se ty pochyby i toho, jaký formát volíš pro desky JESU?

Ano, dost. Když mám pár skladeb, většinou vím přesně, co se s nimi stane. Pro mě je každá deska velice specifická, pokud jde o její vznik. Nevezmu jen nějaké písně a řeknu, tyhle čtyři jdou na EP, tamty na desku. Formát je otázkou volby.
Třeba EP je pro mě velmi důležité. Jsou jako nový začátek, zkoušení nových věcí. Představují jakýsi "zkrácený koncept" a v něm se musíš pohybovat, zatímco deska musí fungovat jako deska – v celém rozsahu. Musí mít svou dynamiku, plejádu emocí. Mé desky nemají narativy, leda náhodné. I když jsou konceptuální, není to proto, že by vykládaly příběh.

"Konceptuální deska" se často stává lacinou omluvou pro metalové hudebníky, kteří jinak neumí přijít s ničím zajímavým…

Ano, to je nucená konceptuálnost…

Cítíš v současné době nějaké spojení s metalovou komunitou nebo si připadáš spíše odtržený?

Jsem hlavně starší než většina lidí na té scéně (smích). JESU se cítí odtržení, ale na druhé straně tady i je podivné spojení. Mísíme se s hodně metalisty, známe hodně lidí z blackmetalové či post-metalové scény, jejichž hudba se zrodila z velice specifických metalových žánrů. S těmito kruhy se stýkáme, ale cítíme se být trošku mimo ně.
Mnoho let jsem se vědomě snažil setřást ze sebe cokoliv metalového, ale jak jsem dospíval – relativně – a stárnul – to rozhodně –, došel jsem k tomu, že metal je součástí toho, co dělám, a nemohu to popřít. Existuje hodně zatěžkané hudby, která není jen o tom, že někoho vtlučeš do podlahy, ale pořád dokáže být nástrojem intenzivních i proměnlivých emocí, ne jen o obvyklém machismu, ale i niternějších věcech. A to mě zajímá.

Před lety jsi jel i turné se SUNN O))), cítíš obecně nutkání ke spolupráci s jinými muzikanty?

To jisté míry rozhodně. Pokud mě někdo pozve ke spolupráci, musí pro mě mít místo, musí mít dojem, že zapadnu. Se SUNN O))) už jsem měl osobní spojení skrze Stephena O'Malleyho, se kterým jsme pak leccos probírali přes email, až řekl "měl bys to zkusit se SUNN O))), zkusit, jak zapadneš".
Jsou tak kurevsky hlasití, že mi trvalo dostat se vůbec do jejich zvuku, ale nakonec jsem s nimi zažil jedny z vůbec nejlepších koncertů, jaké pamatuju. Některé byly pro svou intenzitu a to, jak přebíraly vládu nad tělem i duší, naprosto šílené. Někdy jsem si ale říkal: "Vždyť se vůbec neslyším! A mám kapuci!" (smích).

Existuje zpětná vazba od posluchačů, která ti je zvlášť blízká?

Občas se nachytám, jak lidi tlačím, aby hudbu vnímali v určitém kontextu. Ale jsem rád za každého, komu se má hudba líbí. Protože ne vždy fungujeme ve světě, který je blízký našim fanouškům, jsme více – a já zvlášť – izolovaní. Nefunguju v rámci žádné scény, takže vlastně až když s naší hudbou vyjdeme ven, zjistíme, že se to lidem líbí a je to vlastně překvapení (smích). Někdy jednoduše nečekáme tak pozitivní ocenění.

Tudíž je těžké říct "rád bych, aby lidi cítili tohle", když jsem rád, že to vůbec někdo chápe a něco z toho má. A taky se mi zdá, že tito lidé naši hudbu chápou celkem podobně jako já. Samotná povaha té hudby nás sbližuje.

A stává se přesně naopak, že lidé tvou tvorbu interpretují zcela scestně?

Určitě. A většinou se to týká lidí, kteří JESU nemají rádi a jejich chápání toho, oč se snažím, je tak mylné! Tohle se většinou doslýchám anebo si žel taky přečtu na internetu. "Nikdy nečtěte recenze své tvorby", tohle je lekce, kterou jsem se nikdy nenaučil (smích).

Před nějakými třiceti lety jsi byl krátce spojen s NAPALM DEATH a mě vždycky zajímalo, jak se stavíš k tomu, jak moc je tohle spojení neustále připomínáno. Nečetl jsem snad ani jeden rozhovor s tebou, kde by ses k NAPALM DEATH vracel...

V té době jsem byl malý patnáctiletý, šestnáctiletý kluk a tak to je součástí mého mládí a dospívání. Lidi mi gratulují, že jsem na "Scum", "to je kurva skvělé!", ale já byl malé děcko – když jsem se přidal k NAPALM DEATH, byl jsem ještě ve škole! Byl jsem zcela nepopsané plátno, snažící se o nějaké sebevyjádření a nyní je pro mě těžké se k tomu vztáhnout. Tady Diarmuid to dítě znal, známe se už tak dlouho... Jsem té doby tak odtažený, až je pro mě nemožné se k tomu dítěti vztáhnout.

spolupráce na rozhovoru: Jan Škop

Diskuze

Cekem příspěvků: 3

BlackMoon5624.09.10 | 22:37:01
gorth15.09.10 | 18:37:18
BluD15.09.10 | 15:38:51

Související články

Top články

Více

Nejnovější diskuze

FEASTEM - World Delirium

Pavel borovička anonym
27.08.18 | 12:30:30

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube