Přihlášení | Registrace

Rozhovory

Karel Vošta

Karel Vošta se stal na sklonku roku 2011 nečekaným překvapením české hudební scény. Jeho debut "Three Dots…" je vyzrálým a hudebně poutavým dílkem, které by rozhodně nemělo žádného tuzemského vyznavače progresivních odnoží rocku minout. Talentovaný kytarový hráč a skladatel umí se svým nástrojem totiž vykouzlit velmi pohlcující melancholickou atmosféru, kterou jsem z českých kytaristů doposud zaznamenal snad jen u Michala Pavlíčka. A jelikož jsem v našich končinách za celý rok 2011, snad kromě fenomenálního dílka "Zorya" od Floexe, nezaslechl nic, co by Karlovu prvotinu v mých očích překonalo, neodolal jsem pokušení položit mu několik všetečných otázek…

Ahoj, Karle. V minulosti sis prošel několika rozličnými kapelami, se kterými jsi hrál rock, crossover či folk-rock a v současnosti jsi řadovým členem experimentátorů THE SQUIRM. Za nejzásadnější však podle všeho považuješ hudební průpravu u zkušeného českého kytaristy Stanislava Jelínka. V čem konkrétně tě výuka u něho posunula dál? A jak bys celkově ohodnotil své dosavadní působení na scéně?

Zdravím Tě, Míro a zároveň zdravím čtenáře Abyssu. Je to tak, jak říkáš, jen bych Tě s dovolením, malinko poopravil a dodal, že v součastnosti jsem ještě členem a jedním ze zakladatelů kapely HELL PASO. V minulosti jsem opravdu působil v několika různých uskupeních, hrajících rozličné styly. Zdá se mi to přirozené, navíc já nejsem ortodoxní vyznavač jednoho žánru. Baví mě různé styly, fůze a přesahy a každá parta se kterou jsem kdy hrál, tyhlety atributy svým způsobem splňovala. Jedna byla víc akustická, druhá víc rocková, třetí do elektra a tak. Baví mě nasávat z více zdrojů, učit se jak na to jinak. V tom mi právě otevřel oči Standa Jelínek, člověk neskutečně muzikální s obrovským hudebním rozmachem. Vše, co mi ukázal, mě oslovilo. Vzpomínám, že jsem k němu šel, abych se naučil sóla a prvních pár hodin jsem u něj hrál na španělku Claptona nebo BEATLES. Paradoxně jsme začali z opačného konce.

Na sklonku roku 2011 vyšel tvůj debut "Three Dots…". Odkdy jsi v hlavě nosil myšlenku na tvorbu sólového počinu a jak dlouho jsi materiál dával dohromady? Dopadl výsledek dle tvých představ?

Tři tečky jsem dával dohromady něco málo přes dva roky. Zveřejňoval jsem spoustu termínů, kdy bude album venku a vždycky jsem byl pranýřován za to, že jsem to zase nestihl a termín nesplnil. Byla to dlouhá práce, už jen kvůli tomu, že jsem během psaní a natáčení cvičil na nástroj okolo pěti šesti hodin denně. Nechtěl jsem ulevit ze svého rozvrhu a tak jsem řadil desku až za cvičení. Jak zpívá Jirka Korn - Nejdřív je trénink, pak teprve ženy a jazz. Takže jsem dělal na desce spíše po večerech a po nocích. V září 2010 mi ještě k tomu shořel disk se zálohami, takže jsem musel dělat půlku práce nanovo. Byl to dlouhý proces, ze kterého jsem byl na konci opravdu unaven, psychicky i fyzicky. Myslím, že je za tou deskou pot a proto jsem s ní spokojen. Ale spíš bych potřeboval odstup, abych to mohl zhodnotit objektivně, ještě pořád jsem všeho plný. Za půl roku budu moudřejší.

Na desce kladeš důraz na melancholickou atmosféru, což podtrhují i texty ke třem zpívaným skladbám. Snažil ses této nálady docílit záměrně, nebo z tebe vychází tak nějak automaticky? Potřebuješ ke skládání nějaké konkrétní rozpoložení?

Tak určitě to není záměr. Nejspíš to jde ze mě. Já celkem za vším hledám smutek nebo nějaké zasněné polohy, melancholii, dekadenci a možná až depresi. Já i když slyším veselou skladbu, tak jí můj mozek přijímá jako smutnou nebo melancholickou. Není to pravidlem, ale většinou si to tam najdu nebo možná v hlavě vytvořím. Čert ví. Jedna kamarádka napsala, že je jí smutno asi z toho, že poslouchá smutnou hudbu, sleduje smutný filmy, čte smutný knížky, ale všechno v podstatě dělá dobrovolně. Je to začarovanej kruh. Konkrétní rozpoložení neřeším. Jak mi zrovna je, tak mi zrovna je a jdu hrát.

Na desce s tebou spolupracovalo hned několik hudebníků. Mohl bys o nich něco prozradit?

Pravda. Jednu pecku mi tam zpívá Alesh A.D, frontman a centrální mozek THE SQUIRM. Na basu hraje kamarád Marek Závodský, se kterým právě páchám muziku v HELL PASO. Bubny natloukl Martin Smrkovský, působící momentálně v BROUMBANDU a v kapele ISING. Je to mladý, ale nadaný a pracovitý bicmen. Dále tam jednu skladbu svým zasněným až excentrickým vokálním projevem podbarvuje Gabriela Vašková, která v podstatě improvizuje na dané téma. A jako bonus tam dcerka mého kamaráda vypráví svým roztomilým dětským jazykem příběh, kterému rozumí jen ona sama.

Zkoušel jsi "Three Dots…" udat i u nějaké firmy, nebo ses raději rozhodl nikoho neoslovovat a vydat si desku rovnou svépomocí?

Neoslovil jsem nikoho. Ani jsem to neměl v plánu.

Po produkční a zvukové stránce sis "Three Dots…" ošetřil zcela sám. Cítíš se v tomto směru fundován a lákala by tě podobná práce i pro jiné interprety, nebo se jednalo spíše o nutnost?

Absolutně se necítím fundován pro studiovou práci za pultem nebo kompem. Jenže já neznal nikoho, komu bych svěřil míchačku a přitom věděl, že to smíchá tak, jak to cítím já, aniž bych mu musel sedět za ramenem po celou tu dobu míchání. Nehledě na to, že jsem na to neměl ani prachy. Byl to porod, nejhorší část celé produkce. Trávil jsem se sluchátky dny i noci, točil tímhle a támhletím a poslouchal to vše na všem možném. Milionkrát dokola. Učil jsem se za pochodu. Pokus omyl. Nakonec z toho vylezlo to, co z toho vylezlo.

Stopáž desky je necelých čtyřicet minut, což trochu svádí k otázce, zda ji neplánuješ vydat i na vinylovém nosiči? Jaký máš vlastně k LP obecně vztah?

Vydání na vynilu neplánuju, nicménně vztah k elpíčkům mám velmi kladný. Moje generace na tom začínala. To se nedá zapomenout. Rodiče měli širokou sbírku a já to vždycky všechno pečlivě poslouchal a prohlížel, pořád dokola. Starý OLYMPIC, třeba album "Jedeme, jedeme" mělo nádherný obal, i dnes si ho rád prohlídnu a pročtu, přestože ho znám takřka nazpaměť. Pak "Straka v hrsti" od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU, BEATLES, Zappa...bylo toho spousty. Spíš než vinyl jako takový jsem ale řešil ty obaly, byly velké a přehledné, to se mi líbilo. Jinak nosiče neřeším. Když vyjde nějaké CD, koupím si ho, ale neříkám si: "To je škoda, že nevyšlo na LP". Je mi to jedno. Hlavní je pro mě obsah, ne forma.

Muzikanty bude určitě zajímat, jaké používáš nástroje a aparaturu. Prozradíš nám to?

Kytara se kterou trávím nejvíc času je Fender Stratocaster. Všechny elektrické party na desce jsou nahrány na ní. Je to skvělý nástroj. Model Stevie Ray Vaughan, akorát mám jiné snímače, přizpůsobené mému stylu a zvuku. U kobyly mám Steve Vai Evolution Humbucker a dva Texas Single Coils na středu a u krku. Ještě mám Les Paula Standard a akustiku Cort, která také několikrát zazní na albu. Zesilovač mám ESH, skvělý český výrobek od pana Feireisla, který hraje opravdu skvěle. Když jsme měli zkoušky s THE SQUIRM ve třech kytarách, bylo jasné, který zesilovač je ve zkušebně král. Sám jsem se tomu divil, ale hlavně jsem byl mile překvapen, že nejen drží krok s věhlasnými světovými aparáty, ba co víc, byl o krok napřed. No a ven ženu ten zvuk přes box Marshall Vintage 1960. Klasika klasik. Kdysi jsem chtěl Mesu, ale momentálně jsem spokojen s tím, co mám.

Plánuješ i živé vystupování, nebo tvé sólovky zůstanou výhradně studiovým projektem?

Zatím ne. Aranže těch skladeb jsou celkem komplikované, takže by to byla spousta práce a času to nějak přetransformovat pro živáky. Taky by to stálo spoustu peněz, takže to zatím nechám uležet a budu nad tím přemýšlet. Další věc je, že teď se dostává konečně na řadu moje domovská kapela HELL PASO, práce na jejím repertoáru a přípravách na živá vystoupení. Bude to sice jiný žánr než moje sólové CD, ale dovolím si slíbit, že to bude stát opravdu za to. Pak je tu taky už několikrát zmíněný THE SQUIRM, natáčení nové desky a koncerty v druhé polovině roku. A ještě mám v plánu udělat během roku cca dvě desítky komorních coververzí od interpretů, kteří se mi hluboce zaryli pod kůži. Jednalo by se o úplně nahé aranže, jen akustická kytara a vokál. Chtěl bych je vypouštět ven průběžně, jednu za druhou až do konce světa, ehm pardon, do konce roku.

Jaké máš jako hudebník ambice?

Ambice. To je těžká otázka. Chtěl bych především hrát. Baví mě to, nemůžu bez toho být. Myslím si, že jako muzikant mám co nabídnout, mám co říct. Byl bych rád, kdyby to lidi zajímalo, to jsou asi moje ambice, oslovit někoho, napsat skladbu, která by se někomu líbila. Napsat text, který by někoho oslovil. Je to jednoduché jak facka, ale smutné zároveň. Pokud nikoho moje muzika neosloví, není potřeba, abych jí dělal. Uvidíme.

Jak jsme již několikrát zmiňovali, v současnosti jsi členem experimentátorů THE SQUIRM, se kterým jsi už v minulosti jednorázově spolupracoval v rámci remixové desky "Emotional Fragment". Jak jste se s Aleshem A. D. setkali a co předcházelo tomu, že ses stal stálým členem tohoto projektu?

S Alešem nás dal dohromady rozpad jedné naší oblíbené kapely. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Oba jsme byli ve fan clubu PRAŽSKÉHO VÝBĚRU a když se roztočil ten kolotoč kolem jejich rozpadu, roztočil se i kolotoč debat na fanouškovském foru. S Aldou jsme si padli do oka, měli jsme podobný pohled na věc a shodovali jsme se na více frontách Tak jsme si začali mailovat, pak ICQ, Skype, pak jsme se párkrát sešli, pustili si vzájemně naší muziku, vzájemně si jí pochválili a bylo to. No a zhruba v září 2010 Aleš volal, že bude hrát THE SQUIRM v Brně na Favále a že mě tam chce na kytaru. Samozřejmě jsem souhlasil. Pak jsme se začali vídat intenzivněji, zažili několik nezapomenutelných pijatik a večírků, zjistili jsme, že máme i podobný smysl pro humor, že si nahráváme vzájemně na vtípky apod. Tak jsme si řekli, že si zkusíme nahrávat i jako parťáci v muzice a že tedy obléknu dres THE SQUIRM spolu s ním.

V současnosti s THE SQUIRM připravuješ nový řadový počin. Budeš se na něm podílet i skladatelsky? Kam se tvorba tohoto projektu posune dál a kdy by mohla deska vyjít?

Tahle otázka by měla spíš patřit Alešovi. Nechci tu totiž plácat plané řeči. Tuším však, že bych se na novém albu autorsky podílet měl. Aleš mi to nabídl, jde však o to, že on má svůj zažitý rukopis a feeling, který bych já nerad nabourával. Jediné, co mohu s jistotou říct, že novinka spatří světlo světa ještě letos a ponese se ve svižnějším, tvrdším a syrovějším duchu. Chceme dělat hlavně naživo zpracovatelné pecky. Nesmí tam být žádná křeč ani rezerva. Musí to dávat.

Věnoval ses i scénické hudbě k dokumentu o Ljubě Skořepové či spolupráci na předvolebním klipu. Jak ses vlastně k těmto netradičním spolupracím dostal? A proč ses rozhodl nadále od politiků raději úplně distancovat?

Dostal jsem se k tomu přes kamarády a známé, jak to tak bývá. Většina lidí, pohybujících se okolo mě, má co dočinění s nějakou tvorbou, ať už jde o film, divadlo nebo produkční práce. Byly časy, kdy jsem brigádničil s bambusem a zvučil, respektive se snažil zvučit nějaké filmové projekty. Mezi těmito projekty byl i dokument o Ljubě Skořepové nebo ten zmíněný předvolební klip. Nakonec jsem k těm věcem napsal i hudbu. Zatímco ten medailonek o herečce se, myslím, vydařil, ta druhá věc mě hryzala. Proč mám, kurnik, dělat nějakou přihřátou neutrální hudební vatu pod hezké sliby nějakého člověka, kterého absolutně neznám? Tehdy jsem tam tu muziku dal. Dneska už bych si řekl milión, protože je mi jasné, že by mi ho nikdo z těch šmudlů nedal a měl bych klid. Jsem a vždycky jsem byl bezpartijní, takže to rozhodnutí není z důvodů politických sympatií. Jen si myslím, že nahoře není a nebude člověk hoden toho, abych kvůli němu ztrácel svůj čas.

Máš v současnosti ještě nějaké další hudební aktivity?

Ano, ještě jednou bych rád upozornil na zmíněné HELL PASO. Hrajeme v triu a hrajeme energicky. Je to tvrdší, ale vůbec ne hloupé. Za touhle partou si stojím zatím nejvíc za celou dobu své hudební činnosti. Jsme spolu sedm let, výborně se známe, stavíme to na bázi přátelství, upřímnosti a opravdovosti. Jak v životě, tak v muzice a myslím, že to bude znát. Nikam se nehrneme, nechceme splácat pár skladeb a hrát po hospodách. Mazlíme se s tím. Kamarádi nám to vyčítají,nebo si z nás dělají srandu, ale my moc dobře víme, co děláme. Respektive si to myslíme. To se uvidí.

Jakou hudbu ty sám posloucháš? Snažíš se sledovat i dění na české scéně?

Já poslouchám veškerou hudbu, která je pro mě dobrá. Musí mě oslovit a nejlépe hned. Já nejsem moc typ na takové ty druhé třetí poslechy. Jedu na první dobrou. Ať jde o jednoduchou muziku nebo složitější žánry. Když mě něco chytí, dokážu tomu autorovi vyseknout takovou poklonu, že to zavání až bláznovstvím. Fakt. Nemám s tím problém, jsem upřímný a otevřený a troufám si říct, že hlavně přející. Když nějaký kolega napíše silnou krásnou skladbu, jsem schopen to vyjádřit až teatrálně, aby věděl, jak silně na mě jeho dílo působí, nehledě na to, zda jde o country nebo death metal. Jinak domácí scénu samosebou sleduju, ale spíš takovou tu "střední třídu". Rádobyhvězdy mě nezajímají a úplný undergound mě nikdy nebral. Máme tu skvělé muzikanty, jak kluky tak holky. Znám pár výjimečných lidí, ale málo se o nich mluví, spíše vůbec. To je škoda. Dělají skvělou muziku a dělají si jí v podstatě pro sebe a pro pár lidí. Zatímco Xindl X neumí hrát ani zpívat, cosi tam žvatlá, prd mu je stejně rozumět, ale zná ho tři čtvrtě republiky. Takových je většina. Nebo Rytmus, ten člověk mě neskutečně irituje. Celé to pojetí české kultury je jeden velký xindl.

Co ti v současnosti nejvíce kazí náladu a co tě naopak těší?

Za vším hledej člověka. Ten mi nejvíc kazí náladu a ten mě i naopak těší. Jsou lidi, kteří mi otravují život. Nemusel bych si toho všímat, ale bohužel nějak to neumím. Jsou to lidi, kteří mají jakousi moc ovlivnit můj život proti mojí vůli. Nějak mnou hýbou a já musím chtě nechtě jít jejich vytyčenou trasou, i když vím, že vede do záhuby. Za tímhle vším hledám buď prospěchařinu nebo lenost. Na druhou stranu jsem rád a těší mě, když si můžu třeba popovídat nebo trávit čas s někým, kdo je na stejné vlně, porozumí mi a já jemu. Takové to souznění, to je stejné jak v muzice. Když to souzní, jsem potěšen.

Díky za rozhovor. A pokud bys chtěl ještě něco dodat nebo vzkázat, máš možnost tak učinit…

Já děkuju Tobě, Míro, zdravím Tě a přeji všem čtenářům Abyssu, ať se jim daří!

Miroslav Med | 21.01.12

Další články autora:

ANATHEMA - Weather Systems | 18.05.12
Yossi Sassi - Melting Clocks | 13.05.12
LEPROUS | 08.05.12
KILLING JOKE - MMXII | 06.05.12
PARADISE LOST - Tragic Idol | 01.05.12

Všechny články