Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

FORGOTTEN SILENCE - část I.

FORGOTTEN SILENCE - část I.

FORGOTTEN SILENCE jsou již od svého debutu "Thots" největším klenotem tuzemské metalové scény a s každou další vydanou deskou tento svůj status jenom potvrzují. Nejinak je tomu i v případě fenomenální novinky "La Grande Bouffe". A protože podobně kvalitní počiny se u nás urodí jen jednou za pár let, rozhodli jsme se pro obsáhlejší povídání a rozdělili rozhovor s kapelou na dvě části. V té první jsme, jak bývá zvykem, vyzpovídali leadera a neoficiálního mluvčího spolku Krustyho, jehož odpovědi vám přinášíme v tomto článku. Ve druhé se pak budete moci těšit na zpovědi všech ostatních členů kapely. Nyní už má ale slovo principál Krusty…

Ahoj, Krusty. Aktuální řadovka FORGOTTEN SILENCE "La Grande Bouffe" už je nějaký ten pátek venku a ohlasy jsou minimálně v tuzemských vodách bez výjimky nadšené. Zaznamenali jste nějaké ohlasy i v zahraničních hudebních médiích? A jak si stojí deska u fanoušků? Jsou prodeje zatím spíš za očekáváními, nebo je naopak překonávají?

Zdravím Tě. Něco málo ohlasů ze zahraničí jsme zaznamenali, ale mnohem více je toho samozřejmě z tuzemska, kde je odezva intenzivnější. Reakce jsou opravdu ve většině případů kladné, což je až trochu podezřelé, ale vyvracet to nikomu nechceme (smích). Lhal bych, kdybych tady tvrdil, že číst pochvalné recenze nás nechává chladnými. Co se týče prodejů, prodává se jak vinyl, tak samotné CD, ale i merch v podobě triček a mikin. Přesný počet budu znát, až si s vydavatelem sedneme a uděláme společně inventuru. Ale zatím vládne spokojenost, všechna velká distra jsou zásobena a snad všechny ziny obeslány...

Název alba je totožný s bizarním francouzským snímkem, z něhož na novince najdeme i pár kraťoučkých audioukázek. Podobně dekadentní a neobvyklá je i vaše hudba, která je zároveň grandiózní žranicí především pro náročnější metalové posluchače. Kdo vlastně s nápadem spojit desku s tímto filmem přišel?

Předem bych chtěl říct, že deska není klasickým "spojením" s filmem. Pouze jsme film použili jako takovou stříšku, kterou jsme instalovali nad celým albem. Album "La Grande Bouffe" není zhudebněným filmem. Pouze má podobnou náladu či v podobné náladě vznikalo. Tedy parta chlapíků, kteří si nekladli hranice a dělali si, co chtěli. Filozoficky je nám ten film hrozně blízký. Já jím byl okouzlen už kdysi dávno, kdy jsem náhodou shlédl krátký kousek pozdě v noci na ČT1. Fascinoval mě samotný děj i konání postav. Nejde o to přežírání se, to je až v druhém plánu. Jde o to, co všechno se může dít za libovolnými zdmi jakéhokoliv domu na světě. Poloopuštěná stará vilka uprostřed velice rušného velkoměsta. Vypadá jako běžný dům a přitom se za jeho zdmi, pár metrů od hlavní ulice, rozhoduje o životě a smrti několika lidí. Byl jsem ohromen tím mikrosvětem, žijícím si naprosto vlastním životem s naprosto vlastními pravidly. Vše je nastaveno jinak a zúčastnění si vládnou sami. Už mají dost pocitu být omezováni nějakou vyšší instancí, všeobecně přijatelnými pravidly, povrchní etikou, velkým bratrem, státem… Vládnou sami sobě.

Novinka je bezesporu hudebně nejextrémnějším materiálem, který kdy kapela vydala, což je po spíše rozjímavějším počinu "Kro Ni Ka" poměrně překvapivé. Jaké faktory k tomu přispěly? Liší se výsledek hodně od tvých původních představ?

My jsme už od počátku chtěli, aby "La Grande Bouffe" takto znělo. A trvalo opravdu dlouho, aby přesně takto znělo. Je to extrémní materiál, ano… Ale šlo to tak nějak samo. Asi jsme podvědomě nechtěli natočit "Kro Ni Ku č.2". Možná jsme poslouchali extrémnější hudbu a ta v nás zanechala více stop než kdykoliv předtím. Možná se také naše životy začaly stáčet ostřejším směrem a my potřebovali ten vztek vyřvat zpět do světa. Nevím. To musí posoudit asi někdo zvenčí… "Kro Ni Ka" je jiné album stejné kapely. Už vinylové splitko s CHIASMATIC a naše skladba "Tumulus" lehce naznačila směr. Nás vždy lákalo zkomponovat a nahrát album, které bude extrémním ve všech směrech. Extrémně heavy a zároveň extrémně soft (smích). A myslím, že když si poslechneš "Aalborg" a hned následující "Les Collines De Senyaan"…(smích)

Mám pocit, že zrod "La Grande Bouffe" byl možná obdobně komplikovaný jako kdysi "Ka Ba Ach" s tím rozdílem, že tentokrát kapelu nikdo neopouštěl, ale naopak přibyli dva noví plnohodnotní členové Hyenik a Satyr. Ti byli ovšem původně avizováni jen coby hosté a teprve později se stali pevnými součástmi kapely. Dá se tedy říct, že si v nich našel spoluhráče dle svých představ? Jak bys oba charakterizoval?

Snad bych tě poopravil… Při nahrávání "Ka Ba Ach" odcházel bubeník Chrobis a přicházel bubeník Miloň. A bylo to naše jediné album bez kláves. Ale mnohem problematičtější byl debut "Thots", kterýžto jsme složili pouze já a kytarista Medvěd. Kapela tehdy čítala pouze tyto dva členy. Až před nahráváním přišel klávesák Marty a bubeník dnešního WOHNOUTU, záhy vystřídaný zmiňovaným Miloněm. Ale to jen tak na okraj…

Hyenik a Satyr jsou dva nové elementy, které vnesly ten správný neklid a "nesoulad" do již ustálené čtveřice Čepa (bicí), Medvěd (kytary), Marty (klávesy) a já. Jsou to dva vetřelci, za které jsem rád. Bez nich by "La Grande Bouffe" rozhodně nemohlo být takovým albem, jakým je. Hyenik je kytarové zvíře… Ne však ve smyslu "malmsteenovských" onano-běhů po hmatníku, jako spíš svým zvukem, armádou krabiček a správně šáhnutými nápady. A pokud má někde sólíčko, je to chutné. Skládačka, zdá se, secvaknula. Satyr je naše velké dítě, které má mocný hlas. Od prvního demáče k "La Grande Bouffe" udělal hlasově a aranžérsky velký skok kupředu. Je prostě dobrý a já mu logicky přenechal drtivou část vokálů. On pochází z trochu jiné scény, je jiná generace a má tudíž lehce jiné názory na spoustu věcí. Ale nám starým UG psům prospívá takový náhled zvenčí… Minimálně proto, abychom se utvrdili ve svých starých zažitých názorech (smích).

Skladatelsky jste pod novinkou podepsáni společně. Kdo z kapely je po této stránce ale nejaktivnější? Osobně bych řekl, že velký vliv na váš zvuk má od svého návratu především klávesista Marty, jehož úžasně barvitá hra posunula projev kapely ještě více do progresivních vod a zároveň přinesla příjemný retro feeling…

Komponovali jsme postupně. Základy jsem položil já a kytarista Medvěd, za přispění bubeníka Čepy. Do tohoto polotovaru začal čarovat klávesista Marty. Posléze vše kytarově obohatil Hyenik. Satyr měl spoustu svých nápadů, které jsme společně konzultovali, zkoušeli, probírali… Takže se jedná opravdu o kolektivní dílo. Kdyby vypadnul jeden dílek skládačky, puzzle by se sesypalo do úplně jiného tvaru.

Martyho klávesy jsou pro nás už skoro signifikantní. On se k "La Grande Bouffe" stavěl tentokrát jinak než k minulému "mnohem více retro" albu. Zkoušel a použil více industriálnějších zvuků. Ale já ho na pár místech uprosil, aby se vrátil ke starému dobrému progovému rejstříku kláves (smích). Miluji ten zvuk… A může být sebeprofláklejší (smích). Marty kromě toho, že je opravdu dobrý (o čemž svědčí jeho hostování na albech jiných kapel), hlavně odvedl spoustu práce na předprodukci a samotném nahrávání alba.

Zajímavý a poměrně komplikovaný byl systém nahrávání celé desky, mohl bys popsat, jak celý tento proces probíhal?

Album jsme nahrávali bez toho, abychom věděli kdo a zda vůbec album vydá. Ale i kdybychom to věděli, nikdo by nám už dnes nezaplatil studio. Nosiče se neprodávají, lidi stahují a pálí a labelům se tím pádem nevrací vložené investice. Logické vyústění současné situace. Museli jsme tedy dát hlavy dohromady. Nahrávat začal nejdříve bubeník Čepa – a to u zvukového a bubenického mistra Hanyse. Jeho stopy pak převzal Marty a Hyenik. U Martyho jsem pak nahrával já basu, Medvěd kytaru, samozřejmě Marty svoje klávesy a posléze i Satyr (a já) svoje zpěvy. Brunovy vokály pro "Aalborg" se pořizovaly přímo na naší zkušebně. Hyenik si pořešil nahrávání svých partů sám doma ve svém home studiu. Hotové stopy s předběžným mixem se potom posílaly mistrovi Pedrovi, který po nekonečných konzultacích s námi vše dovedl ke zdárnému konci, za což před ním hluboce smekáme. Díky němu zní i vinyl skvěle (nahrávka na vinylu je samozřejmě něco zcela jiného než nahrávka určená na CD).

Předpokládám, že ohromnou radost sis udělal především vinylovou verzí alba. Pokud vím, dokonce to byla jedna z věcí, na které sis trval. Jak bys popsal svůj vztah k těmto nosičům?

Vydání vinylu "La Grande Bouffe" byla naše podmínka. Proto jsme museli odmítnout i jiné seriózní nabídky. Dvanáctipalec jsme prostě moc chtěli. No uznej, že po pěti sedmiplacích už máme na velký talíř tak trochu právo (smích). Já myslím, že každý musí registrovat zvýšený zájem o vinyl. Možná jde o trend, který odezní, ale jelikož já jsem vinyly poslouchal od mládí, jako trend to neberu. Vydávání na vinylu je fanouškovská záležitost. Není to většinou jenom nosič, je to artefakt. Je to kus té které oblíbené kapely a koupí LP se stávám materialistickým snobem, protože "kousek kapely" vlastním (smích). Alespoň já to tak mám. Ale nejsem audiofil, opravdu nerozumím kmitočtům, herzům a ohmům. Nejsem ani sběratel, který sbírá vše dostupné nebo raritní "first pressy"a japonské edice… Jsem jen a pouze fanoušek dobré hudby a vinylů. Takže oželím nepovedenosti, jakými byla některá alba – evidentně z CD bez úprav lisovaná na LP (opravdu plochý zvuk). Naštěstí tohle už se dnes moc neděje, nebo jinak řečeno: více se hledí na úpravu zvuku nahrávky, určené na LP. Jsem stará škola a to stejné mohu prohlásit i o Martym nebo Medvědovi. Utratíme za originální nosiče dost peněz. Prostě máme neodbytný pocit, že vlastnictvím originálního nosiče podpoříme našeho oblíbeného interpreta. Je mi jasné, že on z našich peněz uvidí třeba desetikorunu, ale jde o princip. A vinyl je pro mě "nepřepalitelná" věc. CD stáhneš, vytiskneš - myšleno obyčejné plastové CD. Digipack už ale neuděláš. A LP? Bojím se doby, kdy někdo vymyslí příruční lisovač LP desek (smích).

Je to všechno o úctě k hudbě a interpretovi, o starých dobrých časech… Ale z jiného pohledu je to stařecká zapšklost a zaprděnost. Třeba zpěvák Satyr by ti naopak nabídnul pohled z jiného úhlu. On sám nemá, myslím, ani jeden originální nosič. A jak rád říká, od té doby, co má rychlé připojení, nevidí ani důvod k návštěvě kina (smích).

Jediným vydavatelem, který byl přístupný i vydání LP verze, byl nakonec Shindy. Jak k dohodě došlo? U X-Production, kde vyšla předchozí "Kro Ni Ka", se, jak se zdá, všech "redblackovských" kapel zbavili. Z jakého důvodu spolupráce s nimi zanikla? Byla to iniciativa spíš z vaší strany, nebo ze strany vydavatelství?

Redblack se pravděpodobně infiltroval do X-Production, nevím… DYING PASSION už jsou u Epidemie, SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY u Season Of Mist… Uvidíme, kde vyjdou nová alba DARK GAMBALLE, APATHEIA, INSANIA… S Tomem z Redblacku jsme byli vždy v první řadě přátelé a až potom obchodní partneři. Ale jak člověk stárne, nabalují se jiné radosti, starosti, strasti a zájmy. Dnes se s Tomem vidíme opravdu velice zřídka, což je škoda. X-Production se dnes zaměřují na jinou hudbu, naše alba už nemají ani v nabídce. Přiznám se, že ve společnosti lidí jako Lucca, MIDI LIDI, Moimir Papalescu nebo NAŠE VĚC bychom vypadali přinejmenším podivně a neprodejně. Nehledě na to, že to je už opravdu jiná liga – a nemyslím tím kvalitativně.

Desku jste podpořili tuzemským turné se svými dlouholetými souputníky DYING PASSION. Pokud se nemýlím, šlo o první turné v historii kapely. Jak jste si to užili a co vás k takovému rozhodnutí vedlo, když jste byli doposud známí spíše tím, že vystupujete jen velmi zřídka?

Ano, tohle byla naše první opravdová šňůra, přestože koncerty na sebe nijak těsně nenavazovaly. Ale byly to společné cesty s jednou kapelou a musím říct, že jsme si to dost užili. DYING PASSION jsou pohodáři a stejně v poklidu byly i koncerty. Poté, co nám Standa Jelínek nabídl účast, jsme po zvážení kývnuli. Byla to jakási výzva, nová hranice našich možností (a možností našich rodin a zaměstnavatelů), nová zkušenost. Kdyby to bylo možné, klidně si to zopakujeme. Ale naše republika je příliš malá na další podobné turné. Už i tak těch koncertů bylo příliš.

Zahráli jste si také letos na festivalu Brutal Assault. Jak se vám tam hrálo a jak bys celkově zhodnotil letošní ročník? Udělal sis čas na celý festival, nebo ses tam objevil spíše na skok?

Letos jsme zahráli na Brutal Assaultu potřetí. Vystupovali jsme ve středu, což je pro mě osobně nezvyklé, protože Brutal pro mne vždy začínal ve čtvrtek večer. Musím svůj názor ale poopravit. Hrálo se fajn. Sice bychom hráli raději za tmy s plným světelným parkem, ale jsme kdo jsme. Téměř celá kapela vydržela až do pátečního večera, ovšem na GORGUTS už jsme byli na cestě domů za povinnostmi – což mě strašně mrzí, protože tuhle kapelu jsem chtěl opravdu vidět. Každopádně smekáme před Fialkou, Shindym a celým týmem Brutal Assaultu, protože pořádat takovouhle monstr-akci a zvládat ji takhle bezvadně, to chce zkušenosti a nervy z ocele. Každý Brutal si užíváme nejen jako hudebníci, ale i jako návštěvníci. Tuny zboží na stáncích, oblíbené nudle a veganské ratatouille, hororový stan, letošní fajn výzdoba areálu… Ať si lidé na fórech kritizují, co chtějí. Pro nás je tenhle fest svátkem a dovolenou.

Pokud vím, nemáš zrovna úplně pozitivní názor na stahování desek z internetu. Nemyslíš, že to ale pro kapelu může být docela dobrá reklama a snadný způsob, jak k sobě přilákat více fandů i mimo hranice naší země? Já si nemohl nepovšimnout, že když se deska "La Grande Bouffe" objevila volně ke stažení na převážně zahraničních serverech a blozích, v diskusích pod ní byly většinou nadšené až euforické reakce od lidí z různých zemí, kteří vás zjevně doposud vůbec neznali. Co si o tom myslíš?

Já nemám úplně negativní názor na stahování alb z netu. Byl bych pokrytec, protože sám stahuji. Nejenom proto, že spoustu alb recenzuji pro časopis Pařát, ale občas jsem zvědavý a chci "ochutnat", co že je tohle za kapelu a za album. Stáhnu, poslechnu a pokud se mi album líbí, pořídím si jej - nejlépe na vinylu (smích). To je případ třeba posledních PARADISE LOST, LACUNA COIL, VADER, Steve Hackett nebo ATRIUM CARCERI… Mít nahrávku staženou v PC nebo na CD-R mi nestačí. Pro mě je album celek, do kterého patří kromě hudby i obal, booklet a grafika… Takže stahování je fajn berlička k poznávání a následné podpoře nové hudby. To je jasné a nemíním někoho přesvědčovat o opaku. A že se naše nebo jiné album objeví na zahraničních serverech? Ano, je to svým způsobem promotion - ze kterého ale kapela moc nemá a nic moc tím nezíská. Proto věřím, že je tu stále dost fans, kteří chtějí mít něco víc než jen jedničky a nuly ve složce FORGOTTEN SILENCE. Když ne nosič, tak třeba aspoň triko…

Co máme společného, je velká záliba v rockové hudbě 70. let. Také považuješ toto období (spolu s koncem let šedesátých) za hudebně nejplodnější a nejmagičtější? Jak si vysvětluješ, že si tahle hudba i po čtyřiceti letech zachovává krásu, neustále inspiruje další a další umělce a prakticky nestárne? Jaké desky z tohoto období jsou tvému srdci úplně nejbližší?

To byla nesmírně tvůrčí doba. A nesmírně plodná. Vždyť leckdy kapela vydala dvě alba za jeden rok a obě alba se stala svým způsobem zásadními. Kapely tvořily, nahrávací společnosti nahrávaly, vydavatelství vydávala, rádia a lidi vše podporovali… Ideální spolupráce, při které se měli všichni dobře. Vytvářel se tehdy nějaký hudební vkus, který nebyl diktován. Byla to rozhodně velice zvláštní doba. Šlo se hudbě tak nějak naproti a nezneužívala se. Ale to jsou tak trochu i dohady. Jistě i tehdy byla spousta hudebních sraček a navíc ta doba nebyla tak ideální, jak si spolu myslíme. Ale výsledky přetrvávají a na špatné se zapomnělo. Klenoty zůstaly. A že jich je. Ta muzika definovala nové směry, nové postupy a z nich vycházelo vše následující. YES a jejich "Close To The Edge" , "Relayer" nebo "Going For The One". URIAH HEEP a "Look At Yourself", ELP a "Trilogy", GENESIS a "Trespass", "Nursery Cryme" nebo "Foxtrot". GENTLE GIANT a "In A Glass House", "Free Hand" nebo "The Power And The Glory".

Pokud je u nás jediná současná metalová kapela, která by si zasloužila široké uznání i ve světě, je to dle mého názoru ta vaše. Je však otázkou, zda se vůbec ještě za hranice pokoušíte prorazit. Vaše hudba je totiž natolik originální a svébytná, že může hrát rovnocenného soupeře i těm nejlepším avantgardně a experimentálně laděným metalovým světovým spolkům, přesto jste však stále v pozici jakéhosi "skrytého klenotu". Novinka mi přijde ale natolik ambiciózní, že by mohla prorazit i bez velké propagace. Jak to vidíš ty? Myslíš, že už by se ledy mohly pohnout?

Díky. Těší nás, že máš takový názor. My se vždy orientovali spíše na zahraničí a tlačili jsme ven spousty promáčů… Vše se ale zbrzdilo změnou vydavatele. Obscene měnili se zahraničím ve velkém, tudíž se naše debutní album dostalo ven a lidi si jej pamatují. A vím, jak byli překvapení, když po pár letech zjistili, že máme další dvě alba. Mysleli si totiž, že jsme se rozpadli. Bylo to samozřejmě způsobeno tím, že třeba Redblack se zahraničím neměnil – nebo měnil pouze omezené množství. Oficiální a regulérní cestou si tvoje album významné zahraniční distro/label jen tak nevezme. Možná se pletu, ale pro giganty typu Metal Blade, Nuclear Blast a jim podobné by byla naše kapela jenom východoevropskou položkou v katalogu, která je stěží prodejná. Možná jsem přílišný pesimista… Zahraničí nijak nešidíme, ale jsme realisté. Tudíž posílat dvacet digipacků do Kolumbie je prostě kontraproduktivní. Nemá to naprosto žádný efekt.

Sleduješ tuzemskou scénu? Osobně mi připadá, že poslední dobou zažívá její čím dál větší část jakousi sebereflexi, přestává se snažit jen slepě a s několikaletým zpožděním přejímat trendy ze zahraničí a začíná více přemýšlet o své tvorbě. Sdílíš můj optimismus? A koho bys z české scény osobně doporučil?

Souhlasím, že tuzemská scéna je lehce polita živou vodou a je tu dost a dost kvalitních kapel. A nemusí se jednat jenom o mega ultra originální spolky, ale třeba "jen" o kvalitní řemeslo, nezaostávající za světem. Líbí se mi DYING PASSION, líbí se mi HYPNOS… A není to proto, že jsme si blízcí i lidsky. Vlastně možná právě proto jsme si blízcí (smích). Uznávám MISTRESS OF THE DEAD, INGROWING, SPASM, již nefunkční DESPISE nebo MASTER´S HAMMER…

Ač bych z tebe nerad tahal nějaká politická moudra a názory, rád bych se tě zeptal aspoň na to, jak vnímáš současný tlak vlády na církevní restituce?

Nemám rád církev. Cokoliv organizovaného mi obrací žaludek skrz naskrz. Myslím, že tento stát má už tak dost problémů a ve finančním deficitu jsme až po uši i bez restitucí. Pokud k tomu dojde, církev se stane nejmocnější institucí v naší zemi – a to nevěstí nic dobrého. To, co se děje "tam nahoře", myšleno ve vládě, je příšerné. Čím dál více si myslím, že demokracie v rukou laiků je jako odjištěný granát. Církevní restituce, rasové problémy… Stát štve proti sobě lidi a pak vznikají radikální strany jako výsledek jednání státní správy, která se chová jako slon v porcelánu.

Co ti v současnosti dělá největší radost?

Nakopává mě spousta skvělé muziky. Jsou jí mraky. Jsou i mraky blbostí a kalkulu, ale když člověk hledá, najde klenoty. Dělají mi radost spousty vinylů, které jsem poslední dobou pořídil nebo dostal od přátel. Dělají mi radost nádherné edice CD. Užívám si posezení u vodní dýmky a gramofonu u našeho klávesáka Martyho. Jsou to takové ty tři hodiny bublání, poslechu a správného chlapského mlčení. Jsem rád, že se naše album, na kterém jsme dost dlouho dělali, líbí… Přestože vím, že za rok na něj sedne prach a nadšení z něj bude vystřídáno nadšením z něčeho jiného.

Kdyby ses musel na nějaký čas odebrat do nedobrovolné izolace a směl si s sebou vzít jeden film, jednu knihu a jednu desku, které bys zvolil?

Ho hóó… Záleželo by, kde bych izolaci trávil (smích). Ve městě? Na ostrově? Doma? Z filmů by to byla asi ještě stále "Velká žranice". Kniha? Už několikrát jsem četl prvotinu Josefa Formánka "Prsatý muž a zloděj příběhů", která je hrozivě autentická. Jedna deska? Ne, netrap mě, to snad ani nejde. Ale momentálně jsem znovuobjevil YES a "The Ladder", tak snad tuto… Nebo MAYHEM a "Ordo Ad Chao"… A nebo ještě snad ATRIUM CARCERI "Phrenitis"… Néé, nechtěj po mně JEDNO ALBUM (smích)!

Odkazy:
www.forgottensilence.cz
Facebook

Diskuze

Cekem příspěvků: 7

Medák12.10.12 | 14:43:18
Hoyas27.09.12 | 14:14:58
Vinyl vs. CDSaha21.09.12 | 16:34:24
Vinyl vs. CDPedro04.10.12 | 00:17:06
Vinyl vs. CDDW21.09.12 | 18:47:28
Štěpán Šime...21.09.12 | 10:19:44
František Novo...21.09.12 | 10:00:51

Top články

Více

Nejnovější diskuze

FEASTEM - World Delirium

Pavel borovička anonym
27.08.18 | 12:30:30

DIMMU BORGIR - Puritanical Euphoric Misanthropia

vlada_t anonym
01.06.18 | 08:03:27

KING SIZE - King Size

Jana Škripová anonym
08.04.18 | 21:37:43

SANTANA - Shape Shifter

Bohumil Mišurec anonym
04.04.18 | 17:26:47

Gary Numan - Pure

Vojta anonym
09.03.18 | 11:35:36

OLYMPIC - Jedeme, jedeme

Péťa Jandodfil anonym
01.03.18 | 20:12:03

LAKE OF TEARS - Illwill

JB anonym
05.02.18 | 04:48:01

FEAR FACTORY - Genexus

stefanos anonym
04.01.18 | 20:19:40

MECHINA - Acheron

Petr anonym
28.11.17 | 14:18:03

DEVIN TOWNSEND PROJECT - Deconstruction

insun anonym
14.10.17 | 11:13:24

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube