Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Rozhovory

UŽ JSME DOMA - Objevování skrytých emočních vrstev (část I.)

UŽ JSME DOMA - Objevování skrytých emočních vrstev (část I.)

Kapelu UŽ JSME DOMA můžete milovat nebo nenávidět. Já ji do určité doby nechal kolem sebe proplouvat bez výraznějšího zájmu. A pak vyšlo album "Jeskyně", které mě doslova pohltilo, a já tu desku nesundal z gramofonu několik týdnů. A když jsem je později viděl i naživo, bylo rozhodnuto. Tuhle kapelu miluji. A udělám s ní rozhovor. Ale vhodné otázky nepřicházely. A pak jsem je viděl o rok později znovu a měl stejný pocit. Otázky sice přicházely, ale po přečtení knihy Výlov šuplíka, pod níž je podepsán kapelmajstr Miroslav Wanek, jsem zase škrtal, slučoval dvě do jedné… Ale nakonec jsem se do toho nějak ponořil a odeslal je Mírovi se slovy: "pár otázek jsem nakonec dal dohromady, doufám, že si někdy na ně najdeš čas…" Našel. A protože výsledek víc než dlouhý, rozhovor je rozdělen na dvě části.

Ahoj Mirku! Jestli ti to nebude vadit, tak začneme pěkně zostra. Jak vaše manželky/přítelkyně snášejí časté koncertování? Bez tolerance by to určitě nešlo, ale stane se někdy, aby se naplnilo pořekadlo o nažraném vlkovi, že jim nabídnete, jestli nechtějí jet s vámi?

Já měl to štěstí, že jsem se ženil už jako aktivní muzikant a manželka tedy věděla, do čeho jde, nebo alespoň tušila. Je jasné, že pokud jsme několik týdnů mimo domov, tak je to někdy těžké, ale jednak pro komunikaci jsou dnes daleko větší vymoženosti (Skype s kamerou) a jednak je to ve skutečnosti tak, že my máme ročně cca 100 koncertů, a když k tomu připočtu cca 70 dní na přejezdy atd., tak je to pořád tak, že mimo domov jsme cca 200 dní v roce a tím pádem 165 dní máme úplné volno. To je skoro 5 měsíců dovolené – které zaměstnání to má?

Na vaše koncerty chodí zvláštní mix publika (punkáči, metalisti, hipíci, …). Čím to je, že UJD dokáží zaujmout tak široké spektrum posluchačů? Jak si to vysvětluješ?

To už platí od dob FPB, a to byla muzika mnohem vyhraněnější. Já tomu našemu publiku říkám "otevřené duše" a je jedno, kam jsou vizuálně zaměřeni. Veksláci ale na nás nechodí a chlapíky v bílým roláku se zlatým řetězem na krku naše hudba vyloženě irituje. Což je skvělé.

Je to dáno i tím, že tuhle kapelu můžou lidi buď milovat, nebo nenávidět? Že neexistuje jakoby nic mezi? Třeba moje manželka UJD neskousne, ta hudba jí přijde hrozná (v oblibě na toto téma paroduje skladbu "Naviják") a připomíná jí hudbu z Majora Zemana

Tak to je kompliment – Zdeněk Liška je můj velký vzor a ve světě je velice známý a uznávaný. My se setkali s podobným připodobněním na Novém Zélandu a byl to tehdy také kompliment.

My jsme po celou dobu zařazováni mezi avantgardu a experimentální hudbu, i ve světě. Ale v rámci té světové avantgardy patříme ještě k těm nejvstřícnějším – máme spoustu "lahodných" melodií, čas od času "logickou" strukturu a v některých věcech dokonce "klasickou" bigbítovou aranž nebo punkovou jednoduchost. To naprostá většina avantgardních kapel nemá a stačí si poslechnout pár věcí od Tatsuyi Yoshidy ze skupiny RUINS, která patří mezi světovou špičku a se kterou jsme nedávno odehráli evropské turné, a porovnat to s naší produkcí a najednou jsme jak "rádiová" kapela. V obou případech ale hraje velkou roli emoce a v obou případech ta emoce není jednoznačná. Jde o pokládání si velmi složitých otázek a objevování skrytých emočních vrstev a to nebývá někomu příjemné, takto být obnažován nebo "nucen" o takových věcech přemýšlet a prožívat je.

Je fakt, že současnému filmu chybí někdo, jako byl Zdeněk Liška. Myslíš, že by tohoto génia jednou mohl někdo nahradit?

Lišku nahradit nemůže nikdo. Jestli se ale v současné době někdo takový v české filmové hudbě nachází, nevím. Příliš to nesleduju a to, co jsem slyšel, považuju spíše za řemeslnou zručnost. Že by mě něco chytlo tak intenzivně jako např. hudba k Markétě Lazarové, to ani náhodou. Ale je to i mojí celkovou skepsí ve věci současného českého filmu – chybí velká témata a dobré scénáře, ještě jsem ale neviděl Hořící keř.

Co třeba ty sám? Určité zkušenosti s filmovou hudbou už máš… Skládal jsi hudbu třeba k Fimfárum, večerníčku Krysáci… Na čem všem ses tedy podílel? Vím, že se chystá film Lajka

Tak já tedy určitě ne. Nejsem takový pracant jako Liška, ani nemám jeho vzdělání. Já tvořím ve velkých porodních bolestech. Dělal jsem Kouzelný zvon, Fimfárum, 26 dílů Krysáků a teď Lajku. Ta se dělá po dílech na tři etapy, teď jsme skoro na konci druhé.

Jestli se nepletu, tak vždy šlo o animované snímky (s těmi Liška taky začínal). Co třeba hraný film? Nabídky nechodí nebo je musíš odmítat z nedostatku času?

Hraný film jsem nedělal a je mi to po pravdě řečeno líto, dělal bych to velice rád. Ale nabídka zatím od nikoho nepřišla.

Jak takováto hudba vzniká? Je to stejné jako u kapely a tvoříš de facto skladby? Nebo hudbu děláš podle scénáře, popř. až k hotovým záběrům a jde o tzv. scénickou hudbu? Liší se přístup v této tvorbě? Režiséři mají nějakou představu nebo ti dávají volnou ruku?

Je to jiné. Pro kapelu je to volná tvorba, bílý list papíru, na který můžeš napsat, co chceš. Pro film je to užitá tvorba, služba. Co se týče technologie, dělal jsem už obojí – napsal jsem dle pokynů hudbu a na tu se pak animovalo, to byly hlavně písničky, anebo jsem dostal hotový sestřih a do něj se pak trefoval.

Obojí má svoje výhody i nevýhody. Vždy je to ale dle poměrně striktních pokynů režiséra, které se týkají hlavně umístění, délky, někdy i nálady a ve výjimečných případech i nástrojového obsazení. Ten další postup už se od kapelové praxe tolik neliší. Když mám hotovou hudbu v tzv. midi verzi a je schválena režisérem, rozepíšu jednotlivé party pro živé muzikanty a s nimi to pak natočíme ve studiu na metronom, aby nám seděly délky. Tato živá nahrávka se pak prohodí s těmi midi sekvencemi a vše by mělo sedět. Samozřejmě se pak do toho ještě sahá, třeba při celkové míchačce všech zvuků, občas něco vypadne a někdy se prostříhá i aranž nebo se něco zdvojí atd. Tohle se často děje i bez mojí přítomnosti, takže jsem někdy sám překvapen, co nakonec ve filmu z mojí hudby zazní.

Odehráli jste i speciální koncert, kdy jste právě hráli Krysáky… jako host byl Pan Klaun I. z kapely PRVNÍ HOŘE… Budete něco podobného opakovat nebo šlo o jedinečný projekt?

My jsme k tomu ještě přizvali divadlo Buchty a loutky a vytvořili jsme představení, které je teď v nabídce našich obou agentur, takže bychom to rádi hráli tak často, jak o to bude zájem. To představení se jmenuje Pět ran do čepice s podtitulem Písně Krysáků a jejich přátel. Vzniklo to tak, že v druhé řadě seriálu se objevily kraťoučké textované písně, které jsem vzal a rozšířil jak hudebně tak textově na "regulérní" písničky. Se seriálem tedy souvisí, ale mohou stát i samostatně.

Nevyjde třeba někdy časem i nějaký soundtrack nebo výběr této filmové tvorby?

O něčem uvažoval režisér Aurel Klimt, ale zatím nevím v jaké je to fázi, spíš asi jen ve fázi nápadu. Ty písně z Krysáků, resp. z představení Pět ran do čepice, bychom velmi rádi vydali, zatím jsem ale o tom s nikým nejednal, ve hře je edice České televize nebo Indies.

Dalším (před pár lety) zajímavým vystoupením bylo "Nejkrásnější květiny" ze skladeb THE RESIDENTS. Tuším, že šlo o ojedinělou akci. Jak dlouho jste se na ni připravovali. Proč nedošlo na opakování? Někdy v budoucnu nebude?

Jednalo se skutečně o ojedinělou akci, která souvisela s výstavou artefaktů THE RESIDENTS v Olomouci. Jejich zpěvák, který se zároveň výrazně podílí na výtvarné stránce kapely, souhlasil s tím, že když už bude v Olomouci na vernisáži, tak bychom mohli společně zahrát některé jejich písně v mé úpravě pro zvuk UŽ JSME DOMA. My jsme už plánovali něco společného vícekrát a toto byla vhodná příležitost. Aranže jsem psal asi měsíc a nacvičovali jsme to taky asi měsíc.

Kuriózní ale na tom bylo, že tomu koncertu bezprostředně předcházelo naše americké turné a my tedy museli zkoušet během něj. Například jsme hráli v Connecticutu, nechali jsme aparáty a bicí na pódiu a ráno si přivstali, abychom mohli zkoušet. Nebo v New Yorku nám vyšli vstříc v Českém domě a zapůjčili nám ke zkoušení celý sál. Společně s Randym jsme pak měli na přípravu 3 zkoušky přímo v Olomouci.

Že si živá hraní užíváte, jde vidět. I proto občas volíte různé oblečky, kulisy atd. (domečky na hlavách, tříhlavý drak)? Ale nebývá to pravidlem. Podle čeho vybíráte tyto výjimečné příležitosti?

Téměř výhradně jsou to křty nových CD anebo výroční koncerty. Občas máme kostýmy na některých zahraničních turné, třeba na těch posledních dvou evropských. Na jednom jsme měli baletní sukýnky a domky na hlavě a na druhém žluté noční košile. Ale když by se to používalo častěji nebo dokonce pravidelně, tak bych se cítil jako v uniformě a to je mi z duše protivné.

Oceňuji, že během koncertu mezi jednotlivými skladbami nejsou žádné zbytečné proslovy, pauzy. Je to protože se plně soustředíš na muziku nebo prostě zbytečné kecy nemáš rád?

To taky. Ale hlavní důvod je opět to opakování. Pro diváka je to možná někdy zajímavé slyšet něco o té písni a většinou to slyší poprvé. Ale já bych to musel opakovat třeba 15x za sebou na turné a nelze stále vymýšlet nové a nové věty, takže si pak připadám jako flašinet.

Mám jednu starou vzpomínku a ta je pro mě i po těch letech velmi odstrašující. Když mi bylo asi 16, přijeli do Nového Boru, kde jsem studoval, KATAPULT. Bylo to v květnu a blížily se maturity a já se chtěl blýsknout před čtvrťandami a šel jsem tedy požádat Říhu, zda by nevěnoval dnešní koncert maturantkám. On vytáhnul takový lejstra a povídá: "My máme všechno předem schválené a nemůžeme z toho textu vybočovat." Přečetl jsem na první straně: Říha přichází na pódium: "Ahoj". Publikum: "Ahoj". Říha: "Tak co si dáme? (zamyslí se…) Tak třeba… "Stovky hotelů" Skupina hraje píseň "Stovky hotelů". A takhle to šlo stránku po stránce. Samozřejmě to souviselo s tehdejší censurou, ale i tak je to pro mě noční můra. Výjimku pro mě tvoří jen situace, kdy se chci k něčemu vyjádřit, ať už to byla třeba volba presidenta nebo zatčení PUSSY RIOT. V zahraničí pak čas od času vyprávím příběh Jassicy, velryby. Říkám jim, že ta píseň pochází z doby, kdy v Čechách bylo ještě moře a že je tedy asi 300 miliónů let stará a že nemá slova, protože v té době ještě žádná nebyla, ale že láska žádná slova nepotřebuje a "Jassica" je milostnou mezidruhovou písní. Ale když to vyprávím potřetí za sebou, už mi to leze krkem a nechávám toho.

Máte odlišný playlist pro koncerty doma a v zahraničí? Popř. existují skladby, na které lidi v různých státech reagují jinak, a víte, že třeba v Polsku nebo ve Francii tohle hrát nebudeme a naopak tohle musíme…?

Odlišný playlist nemáme. My z těch cca 90 skladeb máme v současné sestavě nacvičeno asi 35 písní. Na koncertě se jich hraje cca 12 až 15. Takže to tak nějak střídáme. Francie (ale také Belgie nebo východní Kanada) má jedinou výjimku – vždy tam hrajeme píseň "Sopot", ve které se objevuje věta ve francouzštině. Spíše než v jaké jsme zemi, nás při výběru ovlivňuje místo, kde jsme. Například na punkovém festivalu, kde máme jen půlhodinu, budeme nejspíš hrát hlavně "vypalovačky" typu "Jó nebo nebo" a naopak na festivalu MIMI v Marseille, který je výsostně avantgardní, zařadíme spíše delší, komplikovanější skladby typu "Tříska" nebo "Tadyna". Ale na běžných koncertech tam bývá od obojího trochu.

Odehráli jste přes 2000 koncertů. Vedeš si nějaké statistiky, nebo lépe řečeno nějaké zápisky, deník z cest? Dokázal bys třeba říct, kdy a kde byl koncert č. 821 a jaký byl? Nebo třeba č. 1785…?

Mám opravdu sepsané všechny koncerty, které jsme odehráli. Do cca 1000. koncertu to vedl Jindra Dolanský a vyšlo to i tiskem v takové knižní příloze prostorové knihy 11, kterou vydalo kdysi nakladatelství Argo. Tu druhou tisícovku mám u sebe v počítači, jen jsem to zatím nedal do jednoho souboru, mám to v mnoha desítkách excelových tabulek, kde jsou informace o místě, datu, počtu diváků, najetých kilometrech a hlavně o prodaném zboží. Takže koncert 821 bych dal dohromady poměrně snadno (podíval bych se do knihy) a koncert 1785 bych musel vydolovat z těch tabulek. Snad se k tomu dostanu příští rok, kdy nás čekají třicátiny.

Zahráli jste si dokonce i v Izraeli. To se jen tak někomu nepoštěstí. Jak jste se do téhle (pro našince pořád exotické) země dostali? O kolik koncertů se jednalo, jak místní reagovali…? V čem celkově se tato země liší od Evropy? Myslím tím třeba zázemí na koncertech, aparatura, místa, kde se hraje…

Do Izraele jsme jeli na festival česko-izraelské hudby, který pořádala ambasáda v Tel Avivu. Při té příležitosti jsme si tam domluvili ještě další 3 koncerty, protože i v Izraeli existuje avantgardní scéna, dokonce poměrně silná a kvalitní, a my během cestování po světě již několikrát narazili na izraelskou kapelu. Hráli jsme kromě Tel Avivu ještě v Jeruzalémě a v Haifě. I pro mě samotného to byla zvláštní zkušenost, měl jsem předsudky např. ohledně bezpečnosti a také jsem si nedovedl představit koncert v Jeruzalémě. Ale Jeruzalém má staré město a nové město. To staré je turistická atrakce a to nové je poměrně moderní velkoměsto se všemi vnějšími znaky a také kromě jiného rockovou scénu. S tou bezpečností je to také trochu přehnané, i když spousty paradoxů tam rozhodně k vidění je a není radno to podceňovat.

Místní reagovali na náš koncert s nadšením, bylo tam i pár těch, kteří nás znali a měli již nějaká CD ze svých cest po Evropě nebo USA. Já se s tímhle setkávám dost často a vždycky mě to překvapuje – přijedeme do nějaké země, kde jsme předtím nebyli a lidi to znají a zpívají s námi "Hollywood". Stalo se to i na Novém Zélandu.

Když jedete někam hrát, máte nebo uděláte si ten čas, abyste si mohli prohlídnout město, památky, prostě okolí…? Zahrnujete tyhle "výlety" do časového harmonogramu plánovaně nebo záleží na náhodě?

Turné není výlet, a tak velmi často z města vidíme jen klub a v lepším případě hotel. Ale čas od času se podaří si udělat pár hodin volna anebo se vyskytne mezi koncerty den volna. Musím přiznat, že jsem v kapele téměř sám, ale pokud někam jedeme a já tam chci něco vidět, pečlivě se připravím, zjistím si adresy muzeí, pamětihodností, případně místní přepravu atd. a pak se ve velké rychlosti pokouším alespoň něco z toho vidět. Když tam jezdíme opakovaně, tak během let nakonec to město znám a můžu říct, že jsem v něm viděl vše důležité. Ale trvá to i 10 let.

Např. na první návštěvě Chicaga jsme měli 3 hodiny volna. Vyrazili nadzemkou k budově Sears, dva z nás si koupili vstupenku až nahoru do 103. patra a dva zůstali dole.

A pak jsou zájezdy, které jsou méně hektické, v Austrálii jsme měli volno několik dní a na Novém Zélandu den a půl. V Izraeli byly 4 koncerty za 7 dní, takže bylo času spousta a taky nám moc pomohli z ambasády, dali nám auto, řidiče i průvodce, všechno je pak jednodušší a rychlejší. Viděli jsme pevnost Masada, palestinský Betlém, starý Jeruzalém i antickou Jaffu, koupali jsme se dokonce i v Mrtvém moři.

Nedávno jste jeli hrát do Rumunska, ale váš koncert nakonec nebyl. Co se stalo, jaké byly vaše pocity po úmorné cestě a zbytečně. Nebo to zbytečné nebylo a naopak něco vám to dalo? Co nám prozradíš o tomto festivalu?

Na tenhle festival mě upozornil Ondra Ježek, když jsme u něho nahrávali Krysáky. V rumunském Banátu žije mnoho potomků českých emigrantů a v mnoha vesnicích stále udržují české zvyky a organizují se např. v Sokolu. Je tam ale, jako ve zbytku Rumunska, velká bída a tak se pár lidí rozhodlo ten region propagovat a seznámit s ním lidi odtud. Dovezou tam 400-600 českých fanoušků, řadu českých kapel a na kraji lesa postaví pódium a 5 dní se tam hraje. Ti fanoušci tam něco utratí, seznámí se s místními atd. a třeba tam pak jedou i jindy už soukromě nebo o tom řeknou svým známým. Má to tedy bezprostřední finanční efekt i dlouhodobý vliv na vztah k tomuto regionu i na vztah místních, hlavně mladých lidí, ke své pravlasti. Kapely tam hrají za cesťák, je to tedy svého druhu podpora té hlavní myšlenky. Že se nakonec nehrálo kvůli bouřce, je škoda, ale jedeme tam letos znovu a tak se to snad podaří napravit.

Díky pořadatelům ten loňský výlet nakonec také nebyl jen úmorný. Uspořádali pro nás úžasnou procházku místními jeskyněmi s vyústěním na řece Dunaj a následnou plavbou po této řece. Byl jsem poprvé v neoficiální jeskyni, nikde žádné zátarasy, žádné světlo a žádné schůdky a odvětrávání, prostě divoká příroda a trochu adrenalinové dobrodružství. Dokonce jsem si přivezl kousíček krápníku, který ležel na zemi. Vzhledem k tématu naší zatím poslední desky ("Jeskyně") to bylo velmi stylové.

Jak zvládáte tyhle dlouhé přejezdy, což třeba v USA není nic neobvyklého? Takže celý den v dodávce, zavření spolu…

Člověk si musí najít nějaké soukromí i v plném autě. Dnes už je to mnohem jednodušší, máme notebooky, 220V v autě a sluchátka. Dříve to byly knihy a kazety. Ty ovšem museli chtít poslouchat všichni. Vzpomínám, že v USA jsme snad 200x poslouchali Záskok od Cimrmanů a nemohli jsme se toho nabažit, všichni už čekali na příslušný vtip nebo hlášku a řev byl pokaždé stejný. Celkově mluvené slovo běželo v přehrávači v naprosté většině případů, měli jsme muziky dost při každodenních koncertech.

Když se pak přijede na místo a je nějaký čas, často se hned rozprchneme a každý jde po své ose a dáváme si někde sraz. Zkrátka, musí se dodržovat určitá "hygiena" a pak to jde. Záleží ale hodně na momentálních vztazích v kapele. Zažil jsem obojí – dusno i veselo. Teď naštěstí převládá to druhé. Jeli jsme před časem americké turné společně s kapelou CAPILLARY ACTION, tři velmi mladí kluci. Když turné skoro končilo, svěřili se nám s jedním postřehem – "vy se pořád jenom smějete". To oni bohužel neměli. Možná je to tím, že v USA nemají Cimrmana.:)

Píšeš si třeba během turné něco jako cestovatelský deník? Jestli ano, určitě by stálo za to jej jednou publikovat.

Párkrát jsem to zkoušel a např. z jednoho našeho amerického turné existuje podrobná zpráva, je snad i někde na webu. Je v ní den po dni, spousta fotografií a odkazů, má více než 100 stran.

Ale neumím moc dělat něco pravidelně, každý den se vyskytuje tolik rozdílných situací a obzvlášť na turné je velice těžké najít každodenně energii a čas něco zapisovat. Po několika dnech nabitých událostmi se všechno hrozně nahromadí a zápis zabere spoustu času, člověk je pak ve stálém skluzu atd. atd. Já vím, že jsou to výmluvy, ale prostě mi to nejde. Pak je tu ještě jeden důvod – některé zážitky se mohou zdát důležité v ten daný okamžik, ale po roce si na ně už ani nevzpomenu. A proč by měly zajímat další lidi?

Jak vůbec vypadá turné v podání kapely UŽ JSME DOMA? Kolik času zabere plánování? Jde o nabídky zvenčí nebo máte bohatou databázi kontaktů a sami plánujete, domlouváte?

To se vždycky trochu liší, ale plánování to zabere často několik měsíců. Je dobré, když v dané zemi máme někoho, kdo se o všechno postará, ale to bývá výjimkou. Jednak mám samozřejmě databázi klubů a agentur za ta léta hraní, ale kluby zanikají a vznikají, nebo se jim mění osazenstvo a to už nás nezná, takže vlastně začínáme stále od začátku. Rozhazuji každých pár měsíců "sítě", vyhledávám na webu kluby, kontakty, opisuju si turné podobných kapel, buď z netu nebo z plakátů, taky se hodně vyptávám muzikantů, se kterými se v zahraničí setkáváme atd. atd. No a čas od času se něco z toho chytne a povede.

Pro Čechy máme agenturu, ale zahraničí většinou dělám já sám. Teď zrovna chystám turné po Japonsku. My už tam hráli 3x, ale vždy jen 3 koncerty. Také nám tam vyšlo CD a DVD a ty koncerty nám organizoval vydavatel. Jenže se tzv. bookingu přestal věnovat a my jsme znovu na počátku. Ale už tam známe pár kapel a spřízněných lidí, takže jsem je všechny oslovil a oni teď provětrávají svoje kontakty a pomáhají nám to všechno zorganizovat. Loni jsme jezdili po Evropě s kapelou SAX RUINS a jejich bubeník je teď právě na turné po Japonsku s kapelou PAK. Mají koncerty v 17 klubech. Tak jsem si ty kluby všechny vyhledal a chystám se je obeslat, zatím jsou 4 koncerty potvrzené, ale věřím, že se jich tentokrát povede udělat alespoň 10 (kapela odjela do Japonska ve druhé polovině září na 14 dní – pozn. autor).

Je to ve většině případů tak, že parta muzikantů cestuje dodávkou, přespává u známých atd.? V jednom rozhovoru jsi říkal, že když jedete do USA a nemáte sponzora, nedostanete se ani na nulu. To neexistují nějaké záruky v podobě zaplacení letenek, předem domluveného zaplacení výdajů atd.?

Bohužel ne. V USA jsme odehráli 19 turné a ani jedno neskončilo plusem, dokonce ani nulou. Letenky je vždy ten největší problém, ale nejen to. Musíme také půjčit auto, platit noclehy, benzín, něco jíst atd. A kluby velmi často nechtějí dávat garance, jen procenta od dveří. Kdyby se ale člověk nechal tím vším odradit, tak by nemohl nikdy vycestovat nikam. Abych byl spravedlivý, v poslední době nám poměrně často pomáhají Česká centra, nestačí to sice na všechno, ale je to příjemné.

Většinou ale musíme kompenzovat ztráty prodejem CD, triček atd. A doufat, že příště to bude lepší. On ten zisk nemusí nutně být jen v penězích. Našli jsme spoustu přátel, můžeme třeba u nich přespat, nebo nám seženou další koncert. Fanoušci z koncertu v zahraničí třeba pak přijedou do Prahy a přivedou na koncert svoje známé, ti si pak objednají CD na webu atd. A to nemluvím o těch stovkách měst a desítkách zemí, které jsem měl možnost poznat. S cestovkou by to stálo v součtu statisíce. Takže já to vidím celkově v plusu.

Odkazy:
www.uzjsmedoma.cz
facebook.com/uz.jsme.doma.official

Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Top články

FEAR OF EXTINCTION - ...And They Still Suffer

FEAR OF EXTINCTION - ...And They Still Suffer

07.03.16 | 7957x

HELLOWEEN, GOTTHARD

HELLOWEEN, GOTTHARD

23.02.16 | 7672x

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

27.10.14 | 7492x

AVANTASIA

AVANTASIA

21.03.16 | 7393x

SCORPIONS

SCORPIONS

28.02.16 | 7242x

MAU MAUS - Fear No Evil

MAU MAUS - Fear No Evil

23.04.16 | 6824x

Night of Wolves

Night of Wolves

23.04.16 | 6546x

Tattoo Convention 2016

Tattoo Convention 2016

24.05.16 | 6337x

IRON MAIDEN - The Book of Souls - World Tour 2016

IRON MAIDEN - The Book of Souls - World Tour 2016

08.07.16 | 6090x

Aerodrome festival 2016

Aerodrome festival 2016

18.06.16 | 6049x

Více

Nejnovější diskuze

X-CORE - In Hell

Jirka anonym
08.07.17 | 12:24:36

BATHORY

venca anonym
04.07.17 | 17:39:28

CHILDREN OF BODOM - I Worship Chaos

Radim anonym
30.05.17 | 14:39:42

MECHINA - Acheron

Mirdas anonym
12.03.17 | 23:01:15

ETHEREAL PANDEMONIUM - Lost'N'Sound

Tomas anonym
10.02.17 | 09:56:59

MECHINA - Acheron

Jakub anonym
14.12.16 | 19:49:46

JOHN FRUSCIANTE - The Empyrean

pavel anonym
01.12.16 | 18:30:06

Aerodrome festival 2016

Garfield anonym
20.10.16 | 21:45:34

Aerodrome festival 2016

Hulvat anonym
20.10.16 | 15:49:39

Aerodrome festival 2016

Avram anonym
19.10.16 | 12:35:02

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube

Další články