Novinky | Videa

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Galerie

BETRAYING THE MARTYRS, MORE THAN A THOUSAND, POLAR, UPON TH...

Více

Rozhovory

ENDLESS - Poslední šance ještě něco změnit

Ostravští ENDLESS vydali v listopadu loňského roku své páté album, nazvané "If the Universe Is the Answer…", jež bylo příčinou, aby vznikl i tento krátký rozhovor. Za kapelu odpovídali kytarista a zpěvák Libor Bartusek, bubeník Michal Milták a baskytarista Petr Hutín. Pro úplnost doplním, že posledním členem této progresivně metalové kapely je kytarista Vláďa Míča.

Zdarec! Tak začneme tak nějak "od začátku". Vaše poslední album "Refuse to Shine" vyšlo před dlouhými šesti lety. Takže co všechno se za tu dobu u ENDLESS dělo? Asi nejvíc času zabralo skládání nového materiálu, že? Proč to ale trvalo tak dlouho a "If the Universe Is the Answer…" vyšlo až teď? Cítili jste nějaký tlak (vnitřní nebo z venku), že ta deska musí být jiná, prostě super?

Libor: Když jsi zakonzervovaný na zkušebně, tak ti to ani nepřijde jako dlouho. Tlak jsme cítili pouze od sebe a to nás nakopávalo. Za sebe jsem to bral jako nějakou poslední šanci ještě něco na kariéře ENDLESS změnit. Máme rodiny, náročné práce, takže to časově skloubit bylo místy celkem šílené.

V posledních letech jste ani moc nekoncertovali. Stálo za tím rozhodnutí, že staré věci už hrát nechcete a nové ještě nejsou hotové. To je přinejmenším zajímavý důvod…

Mischka: Při rozhodnutí se, že od základů změníme všechno včetně aparátů, na které hrajeme, a že si vlastně desku nahrajeme ve svém studiu, které jsme teprve na základě tohoto rozhodnutí vybavovali, bylo jasné, že nezbude čas na koncertování. Že se všechen čas musí investovat do samovzdělávání a hlavně vychytávání toho, aby byl výsledek takový, jaký je.

Nemáte pocit, že jste tou pauzou přišli o jisté vydobyté pozice, fanoušci hodně brzo zapomínají a bude sakra těžké dostat se zpět do povědomí? Jak toho hodláte dosáhnout? Osobně mám pocit, že jste si ten vlak nechali pěkně ujet. Kapela, která měla slušně našlápnuto, získala dvě ocenění Anděl a nic z toho. Prostě ten potenciál promrhala.

Mischka: V této době, kdy je nepřeberné množství kapel a různých uskupení, se člověk až tak moc nemůže spoléhat na to, co bylo. Čas plyne neúprosně a my jej teď potřebovali trošku víc k uzrání a vyjasnění si, co vlastně chceme. Navíc již zmiňovaná přestavba backline, v kombinaci s nasměrováním se do jistého směru, je taková kombinace, že z toho vyplyne tak akorát časový žrout.

Zatímco minulé album jste nahrávali u Stani Valáška v Šopě, novinku jste se rozhodli pořídit ve vlastním studiu, které vyrostlo u vás na zkušebně. Na jednu stranu to může být výhoda, protože času máte dost. Na druhou by nad vámi v jiném studiu visel Damoklův meč v podobě jasně daného termínu a nahrávka mohla být dřív…

Mischka: Myslím si, že nás tento časový press vždycky hodně přitisknul ke zdi a nemohli jsme ze sebe dostat to, co jsme chtěli, protože jsme neměli prostor laborovat s nápady. Proto jsme to zkusili vzít z gruntu a rozhodli se raději investovat sami do svého, než do studia, ze kterého nám zůstane "pouze" zvuková stopa. Ale je pravda, že je opravdu těžké nastavit (mezi perfekcionalistama:)) tu hranici, kdy už je to výborné nebo perfektní – bez těchto mantinelů by album nebylo ještě příští rok.

Taky pohled člověka z venčí (mimo kapelu) může být obohacujícím prvkem…

Libor: Může být, pokud takového člověka najdeš.

Prý jste tentokrát tvořili úplně jiným způsobem. Postupně vznikaly jednotlivé fragmenty, které se až později spojovaly v počítači ve skladby. A teprve pak jste se je začínali učit jako hotové celky. Jak jste na tuto metodu přišli a v čem pro vás byla přínosná. Nebo s tím naopak byly nějaké komplikace?

Libor: Paradoxně se tímto způsobem celý proces skládání zkrátil. Odpadlo sehrávání vymyšlených nápadů a komponování bez odstupu, protože při hraní si jej moc neudržíš. Když to máš nahrané ve stopách, tak to řešíš úplně z jiného pohledu. Myslím si, že lehce více objektivně, více z pohledu producenta. Pro mě jako zpěváka a kytaristu v jedné osobě je spojit obojí poměrně náročné a vždy mě, ať chci nebo ne, hraní na kytaru ovlivňuje při vymýšlení zpěvových linek. Takže tentokrát to bylo bez kytary a hlavně až do hotových songů. Jediná komplikace vznikla, když jsme vše nahráli a zjistili, co jsme si naložili a co se máme naučit hrát.

Upustili jste od hraní přes klasické aparáty (bedny, zesilovače) a na klasickou bicí soupravu… Pořídili jste nové aparáty a nástroje (nabízí víc strun větší škálu tónů?), využili jiných technických vymožeností, samplů atd. V čem dalším bylo komponování a nahrávání jiné? Co třeba vrstvení kytar, kolik jich nakonec na albu lze zaslechnout?

Libor: Tento způsob nám otevřel další možnosti a byla to jediná cesta, jak si pořídit vlastní studio. Ze začátku to byl trochu nezvyk, ale ty možnosti jsou neuvěřitelné. Počet strun u nás zůstal při starém, na sedmičky už hrajeme více jak 10 let. Spíše jsme zkusili jiné ladění. Kytary jsme nahrávali přes Fractal Axe, což je neuvěřitelný mulťák. Nevýhoda je ta, že se do něj musíš ponořit a laborovat, abys nakroutil něco, co jsi ještě nikde neslyšel. Bicí jsme nahrávali na midi sadu od Yamahy a hráli si se zvuky různých sad. Při nahrávání můžeš vrstvit jak chceš, ale ne vždy to poslouží účelu. Takže ti spousta zvuků může připadat jako vytvořená z více vrstev, ale většinou jde o jeden preset. Klasickou bicí sadu jsme nezavrhli a na živo budeme hrát na Mischkovy famózní DW.

Album jste se rozhodli vydat na CD vlastním nákladem. Byla to nejlepší cesta a vůbec jste neuvažovali, že oslovíte nějaký label? Zároveň jste vsadili i na prodej v digitálním formátu. To je v dnešní době asi hodně důležitá součást hudebního trhu…

Mischka: Ano, několik vydavatelství nás oslovilo, ale bohužel ani jedno nebylo připraveno na situaci, že je kapela schopná si téměř vše zařídit a natočit sama. Myslím, že na tom všechna jednání skončila, protože jejich podmínky jsou dané a moc se nedalo diskutovat o výjimkách. Je doba internetu, je doba digitálního šíření hudby…

Závěrečná instrumentální "Ambient" je z mého pohledu na albu tak nějak navíc, jen pro natažení hracího času CD. Přitom by bez ní deska měla 40 minut, což je ideální stopáž a vůbec by to nevadilo. Neříkám, že by byla špatná nebo nabourávala poslech, ale je zbytečně dlouhá a… prostě podle mě navíc…

Mischka: Já to beru spíše jako odkaz na přelom našich hudebních směrů. My už vlastně materiál na tuto desku měli dlouho, ale jednou nám došlo, že to není to pravé a začali jsme od nuly. Takže skladba "Ambient" je vlastně jen náhodný jam ze zkoušky, který jsme zaznamenali.

Libor: Neměli jsme ji pojmenovat "Ambient", ale "Jam". Takhle totiž nikdo nepochopil, o co nám šlo. Nepotřebovali jsme song na prodloužení stopáže desky, měli jsme v šuplíku ještě jiné. Spíše šlo o tu improvizaci. Něco, co jsme v minulosti nikdy takhle neudělali, něco, co zní jinak. Chtěli jsme ukázat, že si neděláme žádné mantinely.

Ke skladbě "Black Star Paradox" jste natočili videoklip. Proč jste zvolili zrovna tuhle skladbu? Je to podle vás ten nejreprezentativnější kousek alba?

Mischka: Měli jsme celkem tři favority, ale "Black Star Paradox" to vyhrál a navíc to sedělo do noty i Davidovi "Chuchvalcovi" Najbrtovi, který si tento song vybral.

Natáčeli jste s Davidem Najbrtem, coby režisérem, a hercem ostravských divadel Michalem Sedláčkem. Takže jak to probíhalo, kde jste natáčeli…?

petah: Natáčelo se v Ostravě – Hrušově, nedaleko Alšova sadu. Toto místo nalezli David s Romčou při svých fotografických toulkách. Jedná se vlastně o "stavbu", která náleží k dálnici směřující na Polsko. Časosběry jsou pak točeny na různých místech v centru Ostravy. Počasí naštěstí přálo a příprava byla ze všech stran zodpovědná, takže natáčení mělo hladký průběh. Stihlo se to natočit dokonce dříve, než se původně očekávalo. David to má zmáklé, takže po technické stránce nebyl žádný problém. A co se týče Michala… je to prostě profík.;-)

Co texty? Ty opět pochází od dvojice Libor/Fifes, kterou tentokrát namísto Pavla Čechmánka doplnil David Hanzelka… Jde v nich o vesmír reálný nebo především ten vnitřní a vše kolem něj? O čem tedy jsou a proč se v bookletu tentokrát nacházejí jen jejich fragmenty? Necháváte to na posluchačově fantazii?

Libor: Jde o vnitřní vesmír, který se nakonec promítá do toho reálného. Myšleno spíš v té filozofické rovině. Proč a z jakého důvodu tu jsme, jakou má každý z nás svou osobní roli, kam směřujeme… takhle je to vytržené z kontextu, museli bychom rozebrat každý text, což se mi nechce a nechal bych to na fantazii ostatních. Ohledně bookletu jsme řešili spíše vizuální stránku a koncept, jak booklet udělat jinak a nejít standardní cestou. Takže i ty fragmenty by měly společně ve spojení s muzikou nahlodat zvědavost.

Jak to bude s koncertní podporou alba? Máte v plánu nějaké turné (resp. několik po sobě jdoucích víkendů)? Co letní festivaly, ještě je brzo? Nebo naopak pozdě…? Jak bude vypadat koncertní playlist? Dočkáme se i starších hitů nebo vsadíte pouze na novinky?

Mischka: Každopádně jsou naplánovány koncerty na podporu tohoto alba na leden 2015. Jedná se o tři víkendy v lednu a dva víkendy v březnu, které jsou ještě v jednání, stejně jako letní festivaly.

Libor: Na koncertech si zahrajeme se skvělými SYMBIOSIS, MODERN DAY BABYLON, CORPOSANT a SHADOW AREA. Moc se těšíme!

ENDLESS vznikli na podzim 1994, takže co oslavy 20 let od založení kapely? Bude něco velkolepějšího, spojíte to třeba s křtem alba nebo to necháte tak?

Libor: Na velkolepou oslavu nějak nezbyl čas, žijeme současností a naši novou deskou. Trochu mě mrzí, že nezbyl čas na sehrání nějakého speciálního setu s pomocí muzikantů, kteří ENDLESS prošli, ale z časových důvodů to nebylo v našich silách. Moc teď nežijeme z předchozích dvaceti let. Všechno se za tu dobu změnilo a my začínáme téměř od znova, jako neznámá kapela. Posledních 6 let bylo poměrně hodně náročných, a i když to tak navenek nevypadalo, tak jsme na sobě hodně makali, abychom se mohli vrátit a znovu začít hrát. Na "Refuse To Shine" to byl pokus jít jinou cestou, který ne úplně vyšel.

Nedávné recenze, kde byla několikrát zmiňována naše 12 let stará deska "Vital No. 1" jako naše nejlepší deska, mě donutily si ji znovu pustit a zamyslet se nad tím. Pro mě, stejně jako pro ostatní z kapely, je to minulost. Jsme tady 20 let, je to hodně dlouhá doba a za tu dobu se změnil každý z nás. I naši fanoušci. Jsem moc rád, že jsme nezůstali zakonzervováni v podobě "Vitalu", protože bychom nemohli natočit "If the Universe Is the Answer…", pro mě naši nejlepší desku.

Během té "pauzy" si Petah aspoň stihl zahrát/zahostovat v pár kapelách. O co všechno šlo, aby měli čtenáři představu…? A co zbytek kapely, tam nebyl čas, zájem, nálada…?

petah: No já ty "pauzy" vlastně měl dvě, jednu v letech tuším 2006–2011, kdy vyšla deska "Refuse To Shine" s basákem Romanem Restelem. V té době jsem v podstatě členem ENDLESS nebyl. To jsem stihl nějakou spolupráci s Míšou Cichým a CEREBRAL TURBULENCY, natočil s nimi poslední studiové album "Segregace k 0" a odjel celou poslední sezónu včetně grindfinále. Za to jsem velice rád.

Průběžně jsem hrál také s ostravskou "HC" bandičkou HAVE THE MUNCHIES, kde jsem nahradil mého bratra, který pověsil basu definitivně na hřebík. Také jsem v té době muzicíroval s lidmi okolo kapely SHEEVA YOGA, tedy Skuldou, Vikim, Martou, Peterem atd. v kapelách KULMA a RUŽOVÝ VANKÚŠ, které stále fungují spíše jako projekty. Jsou to dlouhá léta mí přátelé a doteď si občas zahraju na kytaru koncert s VANKÚŠEMA, což je takový rozšafný psychobilly punk rock.

Během té "nahrávací pauzy" jsem pak stihl akorát pár koncertů se zmíněnýma VANKÚŠAMA a byl jsem přizván Petrem Staňkem z LIVEEVIL (ex-SSOGE) na studiovou spolupráci na projektu COLOSALIST, jehož výsledkem bylo čtyř skladbové EP "Pass Into Oblivion", které vyšlo pod hlavičkou MetalGate. Jedná se o v mých uších pagan metal na hranici black metalu. Byla to výborná spolupráce a velice se těším na další!

Mischka: Já jsem měl hostování v kapelách opravdu jako "host" – zahrál jsem si na vzpomínkových a výročních akcích kapel, v kterých jsem hrál, než jsem přišel do ENDLESS. Taky jsem přijal pozvání ze spřátelených SSOGE na výpomoc k letním festivalům jako člen bubenické show a následně na podzim jako záskok za bubeníka Davida.

Libor: Já celou dobu makal jen na reinkarnaci ENDLESS. Můj styl je dost provařený z ENDLESS a horko těžko bych něco řešil jinde. Cestou spojení jako Chris Cornell a RAGE AGAINST THE MACHINE v podobě AUDIOSLAVE jsem jít nechtěl.

Odkazy:
www.endless.cz
bandzone.cz/endless
facebook.com/endlesscz