Přihlášení | Registrace

Seriály

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam

Artcam je nejvýraznějším, nejodvážnějším i nejlepším tuzemským distributorem artových či, chcete-li, menšinových filmů. Vedle zde recenzovaných děl Antikrist, Cinematerapie a Sama v Africe dostal Artcam do českých kin třeba vítěze minulých ročníků festivalu v Cannes Bílou stuhu a letos i Strýčka Búnmího, o něhož měl prozřetelně zájem ještě před tím, než vyhrál Zlatou palmu.

Sama v Africe

Ač by český distribuční název mohl svědčit o opaku, není snímek Sama v Africe kýčovitým "kolonialistickým" dobrodružstvím kultivované bílé Evropanky mezi primitivními Afričany, kteří potřebují zušlechtit a po prvotní skepsi s otevřenou náručí přijmou její pomoc. Naopak. Nejenže je film silně oddramatizovaný, ale vzpouzí se i rovnítku mezi Afrikou a exotikou, na kterou je třeba koukat s otevřenou pusou ("Jé, ta krajina, ale, jé, oni tam nemají vodovod!"). Dílo však není ani cílenou polemikou s "africkými" melodramaty, oproti nimž sice v mnohém postupuje vyloženě protikladně, ale zároveň nemá nutkání tyto opozice zdůrazňovat.

Sama v Africe je tak "jen" stylově velice osobitým příběhem Francouzky, která nemíní opustit svou kávovou plantáž v době, kdy gradující boje donutily k úprku i francouzskou armádu. Hrdinka je ukázána jako dokonale sžitá s prostředím, nikoliv ale politickou realitou země, až ve své jistotě, racionalitě a klidu působí jaksi nezranitelně, přestože je v neustálém – a stále se stupňujícím – ohrožení. To samozřejmě úzce souvisí se stylem snímku – jako ve svém minulém filmu 35 rumů, krouží Claire Denisová kolem svých postav empaticky, ale nikoliv vlezle; spoře použitá hudba je vše, jen ne dramatická; kamera využívá zejména celky, čímž se celková vzdušnost snímku, který mohl být útočně stísněný, jen posiluje.

Vyznění tempem poklidného, ale zneklidňujícího filmu však není tak neutrální, jak by se mohlo zdát. Pomineme-li závěrečnou scénu, také klid či spíše ignorance hlavní postavy představuje nebezpečnou diagnózu. Protože jakkoliv působí její konání sympaticky zarputile, není to vášeň ani rozum, které je pohání.

hodnocení: 80 %

Cinematerapie

O uměleckých dílech se často hovoří jako o prostřednících jakési terapie pro jejich autory, jako o prostředcích ventilace osobních frustrací. Režisér Ivan Vojnár se ve svém projektu (na dokumentární film navázal výzkum mezi jeho účinkujícími, kterak na ně dílo zapůsobilo) rozhodl umožnit takovou terapii dobrovolníkům vzešlým z castingu. Jelikož veřejná demonstrace osobních problémů není vlastní zdaleka každému, představují účinkující sestavu lidí jaksi z podstaty exhibicionistických, a tudíž tak či onak zajímavých.

Vojnár nechává protagonisty fungovat v jejich přirozeném prostředí, prezentuje útržky z jejich každodennosti a čas od času film obohacuje až příliš mechanickou rekonstrukcí právě vyprávěného. Pomineme-li pak ještě občasnou vzájemnou interakci některých z protagonistů, spočívá "terapie" díla jen v možnosti vypovídat se, stejně jako je síla filmu v obsahu samotných autentických, byť subjektivitou zamlžených příběhů. Dílo je tak hnáno v prvé řadě nutkáním vykládat a fascinací "obyčejnými příběhy", jakoby reagujícími na strojenou "realitu" televizních pořadů v linii Big Brother. Štáb filmu poslouchá a přihlíží, postavy vykládají a v rovině výpovědi zůstává terapeutický rozměr díla.

A kromě něj i zajímavost snímku a jeho protagonistů, s nimiž se pojí otázka, jaký typ lidí je vlastně ochotný přijmout výzvu veřejné ventilace vlastních problémů. Dílčí odpověď pak přichází s tím, že "nejnormálnější" jsou ti, kteří do projektu šli se sebeuvědoměním ve vztahu k tomu, co budou vyprávět. Sílu představených příběhů rozhodně nelze umenšovat či odmítat jen proto, že bychom se sami (možná) zachovali jinak. Dramaturgii filmu, který jen poněkud mechanicky zachycuje a jen v náznaku hlouběji angažuje své hrdiny, však problematizovat lze.

hodnocení: 65 %

Antikrist

Vypisovat do recenze na film Larse von Triera Antikrist, že se v něm dočkáte scény, v níž "promluví *****", "hlavní hrdinka *****" a vše to bude věnováno *****, je zhruba stejně chytré jako celkem jasně naznačit, kdo je vrahem v detektivce. Diváci se totiž začnou soustředit na ony scény, motivy či dedikace, a budou zákonitě svedeni od sledování díla jako celku. Odvádět takto pozornost je právě v tomto případě nebetyčná škoda, neboť Antikrist je mimořádně suverénně natočený, kompaktní a dávající smysl jen pokud "výše nezmíněné" momenty vnímáte jako jedny z mnoha, pokud se jimi necháte překvapit, pokud nečekáte, až přijdou.

Lars von Trier je tak mimořádný tvůrce mimo jiné díky tomu, jak dokáže neustále inovovat svou vlastní tvorbu, jak odlišné jsou jeho filmy. Antikrist není výjimkou – v podstatě lineárně (tedy od A do B) vyprávěný snímek operuje s čistě žánrovými prvky hororu, zároveň alegorickými výjevy či vývojem psychologického dramatu a přitom zůstává hlavně uměleckým vyjádřením mezní situace, v níž se lidské tělo stává neovladatelným, ač by pevnou sebekontrolu zrovna nejvíce potřebovalo. Vyjádřením, jehož síla nespočívá na lpění na jednom typu vyprávění, ale kombinaci různých, některé z nichž jsem právě zmínil.

Ač je snímek naplněn zneklidňujícími obrazy, kamera se v nich nikdy nevyžívá, naopak vždy po chvíli odvrací "zrak" či dané objekty umisťuje či postupně přesouvá do stínu či mimo záběr. Jindy naznačuje přicházející děs, který však nikdy nekonkretizuje. Von Trier pracuje mimořádně vyrovnaně s náznaky i explicitností. Nejen díky tomu snímek nabízí množství možných čtení, ani jedno však neupřednostňuje a přesto zůstává smysluplný a kompaktní.

Nepochybuji o tom, že motivy "Gynocidy" či astrální symboly mají své opodstatnění, ale pro to, abychom byli s to snímek pojmout, není nutné je pochopit. Odstup k výkladu symbolů je koneckonců věc, kterou má von Trier společnou s mužem, jemuž snímek dedikoval. I on natáčel filmy, jejichž odvaha se skrývala za na první pohled uchvacujícími obrazy. Ale na rozdíl od něj se u von Triera transcendentálno rovná nejistotě a neklidu.

hodnocení: 90 %

Viktor Palák | 02.11.10

Další články autora:

Filmové okénko druhé - filmy distribuční společnosti Artcam | 02.11.10
Dva na jednu: BLUT AUS NORD - What Once Was... Liber I | 31.10.10
DIMMU BORGIR - Abrahadabra | 30.10.10
KNUT - Wonder | 28.10.10
Filmové okénko první - české filmy | 02.10.10

Všechny články