Novinky | Videa

ARCHEONIC

Video | 26.12.16

AWRIZIS

Video | 14.10.16

DYING PASSION

14.10.16

X-CORE

Video | 13.10.16

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

29.09.16

MALIGNANT TUMOUR

Video | 20.09.16

SLAYER

Video | 07.09.16

SUBROSA, SINISTRO v ČR

06.09.16

FEASTEM v ČR

06.09.16

JINJER

Video | 06.09.16

Více

Echoes

Live - nejbližší akce

Dabatáze neobsahuje žádný záznam

Seriály

Resty II - post-rock/metal roku 2013

Resty II - post-rock/metal roku 2013

Specifický melancholický post-rock/metalový subžánr samozřejmě nevyhynul a mnozí z jeho kultovních zástupců dodnes čile vydávají nová alba, i když samozřejmě už zdaleka nejde o takový "wow efekt", jako před více než dekádou. Na druhou stranu velmi potěší, že někteří interpreti dokážou v natolik konvencemi sešněrovaném stylu hledat skulinky pro jeho expandování do dalších netušených dimenzí.

PELICAN - Forever Becoming

2013 Southern Lord Records

Illinoiského pelikána jsem již považoval za vyhynulý druh, od famózní placky "City of Echoes" uplynulo již mnoho let. Na ní jako jedni z prvních hráli zemitý nikoliv post-rock, ale post-metal s přesahy ke sludge, což působilo poměrně svěže, až progresivně a skupina si rychle vydobyla výsadní postavení na indie rockové scéně. O dva roky později vyšel následovník "What We All Come to Need", už u nového labelu Southern Lord Records, kde došlo prakticky k pouhé rekapitulaci postupů z minulosti a poté se po kapele slehla zem. Na konci loňského roku kvartet překvapil novým dlouhohrajícím studiovým albem "Forever Becoming" a přestože se nahrávalo již po odchodu zakládajícího člena kapely kytaristy Laurenta Schroeder-Lebeca, na výsledném soundu se jeho absence nijak nepodepsala.

Opět se nahrávalo s producentem Chrisem Commonem, opět slyšíme onen zemitý, avšak současně přirozeně organický zvuk – ani tvrdý, ani vyloženě měkký, ani post-rock, ani vyloženě zkázonosně valivý sludge metal. Kolekce "Forever Becoming" zřejmě nejvíce potěší posluchače, kteří rockové styly s prefixem post- teprve objevují, neboť v rámci žánru PELICAN rozhodně nezklamali, na druhou stranu, čistě objektivně řečeno, podobný materiál skupina hraje prakticky od debutu z roku 2001. Kompozičně se sice jedná o příjemný počin, v rámci žánru bezesporu špička, nicméně nenacházím na něm jedinou přidanou hodnotu oproti minulé tvorbě skupiny.

Odkazy:
www.pelicansong.com
facebook.com/pelicansong
pelicansl.bandcamp.com/releases

hodnocení: 65 %

GOD IS AN ASTRONAUT – Origins

2013 Rocket Girl

Z Irů GOD IS AN ASTRONAUT jsem vždy cítil cosi metafyzického, na druhé straně se nemohu zbavit dojmu, že celá jejich tvorba, alespoň co do stěžejních nápadů, stojí ve stínu jejich famózního debutu "The End of the Beginning". Za ta léta kvintet frézoval svůj rukopis a produkci k absolutní dokonalosti, někdy více, někdy méně inklinoval k svěží elektronice, natolik svébytně určující právě debut, a šestá řadovka "Origins" je jí, což lze vytušit již z názvu alba, opět více prostoupena. Z aktuálního počinu už sice nesálá onen spacerockový entuziasmus jako kdysi, atmosféra alba se zdá být více konzervativně usazená, důraz je kladen spíše na detaily, než na rozevlátý celek, avšak určující tklivé piano zní opět skvěle.

Oceňuji především snahu spolku se, v mezích žánru a signifikantního kapelního rukopisu, stále relativně vyvíjet, o čemž svědčí významná část skladeb, v nichž se operuje se silně zkresleným vokálem, narušujícím jinak obvyklou instrumentální povahu jejich starších děl, v "Strange Steps" dokonce zpěv poměrně výrazně vystupuje. Pak zde můžeme naleznout kousky jako experimentální "Transmissions" nebo hravou "Spiral Code" (svou akurátní rytmikou mi lehce evokuje MASERATI z období přelomové "Inventions for the New Season" a kytary zase evokují staré THE CURE), které přinášejí zcela nový rozměr v rámci diskografie kapely a pokud by mi někdo pustil pouze je, ani bych nepoznal, že se jedná o staré známé post-rockové bohy.

Odkazy:
www.godisanastronaut.com
facebook.com/godiaa

hodnocení: 75 %

RUSSIAN CIRCLES – Memorial

2013 Sargent House

Chicagští RUSSIAN CIRCLES, podobně jako PELICAN, inklinují k tvrdším post-metalovým břehům, k jakési neo-doommetalové materii, moderně častované jako atmospheric sludge (jakkoliv tato škatulka zní absurdně). Avšak oproti svým souputníkům jde americké trio mnohem více na dřeň, až k elementární podstatě žánru, metalové pasáže charakterizují epické a současně zkázonosné masivní riffy (doporučuji třeba hned nekompromisní dvojku "Deficit", v "Burial" lze bez nadsázky hovořit o instrumentálním black metalu), které kontrastují se subtilnějšími post-rockovými momenty, v nichž se dokonale  pracuje s gradací, kytary zde naprosto kouzelně melancholicky předou jako ve vrcholných okamžicích takových Japonců MONO – "Cheyenne" jako příklad za všechny. Nechybí zde i jedna vyloženě hitovka, chytlavě melodická "Ethel".

"Memorial" je naprosto úžasná deska, za jejíž největší přednost považuji, že velmi intenzivně pohltí posluchače, doslova láska na první poslech, nutící sjíždět album stále dokola. Z podobných alb, co velmi rychle vlezou pod kůži, obvykle mívám strach z jejich rychlého vyšumění, avšak RUSSIAN CIRCLES v tomto ohledu vyzní jinak. Na prvotní poslech může leckoho odradit poněkud dřevní a v tvrdších úsecích hřmotný sound, jakoby nahrávka přímo vybízela pro hlasitý poslech na gramofonu (samozřejmě album vyšlo i na vinylu). Přesto však celková produkce zní moderně majestátně a v každém detailu promyšleně, navíc v závěrečné éterické tryzně "Memorial" dokonce hostuje gotická čarodějka Chelsea Wolfe. No prostě typické "must have" dílo.

Odkazy:
www.russiancirclesband.com
facebook.com/russiancirclesmusic

hodnocení: 85 %

KYLESA – Ultraviolet

2013 Season of Mist

"Ultraviolet" považuji za jeden z nejlepších sludge metalových majstrštyků roku 2013, avšak jedním dechem dodávám, že současné směřování KYLESY se již podstatně vzdálilo od syrových tříminutových, skoro až crust punkových vypalovaček s animálním ženským vokálem Laury Pleasants a sekundujícím řvounem Brianem Dukem. Dalo se očekávat, že tento mladicky neurvalý model nebude kvintet obhajovat věčně a tudíž každé následující album implikovalo nové svěží prvky, ať již v podobě na žánr překvapivě výrazně melodických postupů, včetně čitelnějších vokálů či různých psychedelicko-transovních meziher. Tento umělecký záměr kulminoval na předchůdci "Spiral Shadow", který festovně obrousil hrany předchozí tvorby či, pregnantněji řečeno, vydatně bušil do žánrových hradeb, aby je s šestou řadovkou nadobro zbořil. Osobně tento krok jedině kvituji, neboť až s "Ultraviolet" naplno vynikla kompozičně-hráčská virtuozita KYLESY. Sludgeovou zemitost či v tomto případě přízemnost vystřídal opar psychedelické neurčitosti, uřvané syrové vokály zastávají spíše minoritní postavení a nyní s nimi skupina mnohem rafinovaněji pracuje, viz třeba chytlavá "stadiónová" hymna "What Does It Take" a v případě "Steady Breakdown" se dá dokonce hovořit o regulérní rockové baladě, v níž se Laura Pleasants pouští do překvapivě melodických pěveckých poloh, navíc podpořených jejími křehkými vícehlasy. Podobné ambice má též zpívající kytarista Philip Cope hned v následující "Low Tide", která svým zvolněním inklinuje až kamsi k U2. Jasně, Laura ani Philip nejsou žádní vyškolení pěvci a jejich projev je ve své podstatě poněkud falešný, nicméně právě jejich upřímné nasazení a uvěřitelnost považuji naopak za silnou devizu nahrávky.

"Ultraviolet" určitě nepotěší ortodoxní fans starší KYLESY, stejně jako profesory zpěvu, kdo však žánry neřeší a nepohrdne pestrou a ve své podstatě ryzí muzikou, zahranou s nadhledem zkušených muzikantů, nemůže být zklamán. Za výrazné novum považuji nasazení opravdu výrazných nefalšovaně artrockových kytarových sól, jakých bývá v tomto stylu jako šafránu, ostatně jako srážku PINK FLOYD a BLACK SABBATH současnou tvorbu KYLESY charakterizuje nejpříznačněji. Je až s podivem že i přes natolik barevnou muziku, napěchovanou tolika vlivy až po okraj, se stále podařilo zachovat určující kratší stopáž jednotlivých kompozic (kolem tří minut), tudíž nahrávce nechybí přirozený tah na branku a to i v těch uvolněnějších, silně katarzních kompozicích.

Odkazy:
www.kylesa.com
facebook.com/KYLESAmusic

hodnocení: 90 %

INTRONAUT - Habitual Levitations (Instilling Words With Tones)

2013 Century Media

Za aspiranty, jež by mohli vyplnit místo po ukončení činnosti famózních ISIS považuji taktéž losangeleské rodáky INTRONAUT. Oproti jiným post-metalovým skupinám přinášejí přidanou hodnotu díky progresivnímu, skoro až free-jazzovému přístupu. Oproti přelomové "Valley of Smoke" na "Habitual Levitations" kvartet rezignoval na obhroublé vokály a nyní se oba kytaristé střídají v těch melodických, nicméně o vyloženě vyzpívaný čistý zpěv taktéž nejde, spíše o takový kompromis, ve výsledku inklinující k devadesátkovému grunge. Nicméně zpěvy v post-metalovém žánru nikdy nepatřily k meritu věci, nejdůležitější byla vždy práce s náladami, emocionálními kontrasty a v případě INTRONAUT hudebníci kladou obzvlášť důraz na instrumentální formu. Někteří recenzenti nahrávce vyčítají její vyměklost, což jsem nikdy nepochopil, proč by tento ukazatel měl být určující pro její výslednou kvalitu, přitom ve skutečnosti nelze říci, že by kapela nějak zásadně rezignovala na post-metalovou živelnost, ona jinakost, oproti třeba syrovému debutu "Void" či následovníku "Prehistoricisms", tkví v modernějším učesanějším zvuku, vyzrálejší produkci a v neposlední řadě propracovanějších kompozičních postupech (tudíž třeba na desce již nezaslechneme, ve své podstatě nic neříkající, kvílivé disharmonické dojezdy skladeb). Syrové kytary, obhroublý vokál a bezprostřední produkce automaticky nemusí znamenat vyšší akustický tlak (ostatně dle Dynamic Range Database je poslední deska paradoxně "nejtvrdší"), uznávám však, že mnoho fans preferuje tradicionalistický, nikoliv progresivní přístup. INTRONAUT se naštěstí snaží vyjít vstříc vyzrálejším, experimentům nakloněným posluchačům, jací chtějí hudbu především koncentrovaně poslouchat a ne u ní házet hlavou a v tomto ohledu lze kolekci "Habitual Levitations" považovat za jednu z nejvýraznějších žánrových nahrávek uplynulého roku.

Odkazy:
www.intronautofficial.com
facebook.com/Intronaut

hodnocení: 85 %

ROSETTA - The Anaesthete

2013 vlastní náklad

Philadelphský kvartet ROSETTA dodnes stojí poněkud v ústraní oproti žánrové konkurenci a čtvrtý řadový počin "The Anaesthete" dokonce nabídl zdarma ke stažení z Bandcampu (až později se alespoň pro vinylovou edici našel vydavatel Debemur Morti Productions), přitom se jedná o prvoligový post-metal s post-hardcorovými doteky (především díky emocoreovému vokálu). Nákup alb přes Bandcamp formou "name your price" sice nepatří k ojedinělým, avšak nebývá časté, aby se k této formě uchylovala velmi kvalitní a relativně etablovaná kapela, což ji může z marketingového hlediska poněkud dehonestovat. Tak či onak, důležitý je samotný materiál a ten hodnotím jako nadmíru povedený, emocionálně navazující na výtečného předchůdce "A Determinism of Morality" z roku 2010.

ROSETTA se vzhlédla v tradičnějším žánrovém podhoubí, tedy v dobách rozpuku stylu, kdy se recenzenti ještě nemohli shodnout, zdali se jedná o post-metal či post-hardcore. Tak či onak nejsyrověji na celé nahrávce zní snad jen hrubý ječák klávesisty Michaela Armineho, instrumentální složka se nese mnohdy ve skoro až relaxační, takřka post-rockové poloze, pokud nepočítám občasně zemitější riffy jako třeba v naopak nasrané "Myo / The Miraculous" (ostatně v tomto ohledu si nelze nevzpomenout na novější tvorbu kultovních Japonců ENVY a nebo našince FDK). Ostatně ve skladbě "Hodoku / Compassion" se pohybujeme už ryze na post-rockovém teritoriu a nechybí ani čistý zpěv (že by možné směřování do budoucna?). Navzdory silnému materiálu deska obsahuje i vágní pasáže, jako třeba závěrečnou, nic neříkající instrumentálku "Shugyo / Austerity" a nebo občas poměrně stereotypní postupy v rámci alba.

Odkazy:
www.rosettaband.com
facebook.com/rosettaband

hodnocení: 75 %

JESU - Everyday I Get Closer to the Light from Which I Came

2013 Avalanche Recordings

Justin Broadrick - neochvějný dříč, jeden z inženýrů fúze shoegazingu a post-metalu nepřekvapivě i roku 2013 dodal přírůstek do své bohaté diskografie. Krom singlů jsem napočítal až sedmnáct počinů, nicméně "Everyday I Get Closer to the Light from Which I Came" patří k jeho páté dlouhohrající studiovce. Co o ní muže říci posluchač, který slyšel všechny předchozí? Asi bych použil charakteristiku "rutina snoubící se s vyzrálým řemeslem". Pokud nepočítám ještě poněkud nevyfrézovaný eponymní debut, tak JESU roku 2013 znějí podobně jako roku 2007, kdy vyšlo druhé a přelomové album "Conqueror". Což ale ve své podstatně až tak nepřekvapí, neboť pro jiné kapely to bývá běžný rozestup mezi řadovými počiny.

U "Conqueror" figuroval ještě onen "wow efekt", kde Broadrick přesvědčil, že i odlidštěná, skoro až industriální rytmika v souznění s neméně anorganickými, silně podladěnými sludgeovými kytarami a za doprovodu zvláštního, jakoby apatického, z dáli se linoucího, tudíž poměrně tiše namixovaného vokálu, mohou vzniknout silné, skoro až hitové skladby. Na aktuálním počinu bych vyzdvihl asi dvojku "Comforter", neboť zde Broadrick žene svůj svébytný sound až do extrému, čímž výsledek zní jakoby rozladěně, ale ve výsledku silně psychedelicky (podobný přistup aplikuje i v předposlední "The Great Leveller"). V titulní kompozici "Everyday I Get Closer.." zase absentují signifikantní podladěné kytary, avšak klávesy hrají naopak tu nejtypičtější melodii kapelního trademarku. Ve výsledku jsem si "Everyday I Get Closer to the Light from Which I Came" docela užil (rozhodně nedejte na první dojem, jak už to u podobné neukotvené muziky bývá, je na vícero koncentrovaných poslechů), spolu s předchůdcem "Ascension" se jedná o nejpřístupnější nahrávku a právě tu hloubavost, až transcendentální povahu, považuji za její nejsilnější zbraň.

Odkazy:
www.avalancheinc.co.uk/jesu.html
facebook.com/pages/Jesu-Band/150939348392133

hodnocení: 70 %

A STORM OF LIGHT - Nations to Flames

2013 Southern Lord

Jak tak zjišťuji, roku 2013 nevyšla žádná vyloženě špatná žánrová nahrávka, problém u některých spatřuji v prostém faktu, že ty novější stojí ve stínu svého opusu magnum a jakoby i samotná skupina přesně nevěděla, jakým dalším směrem se ubírat. V případě brooklynských rodáků A STORM OF LIGHT, semknutých kolem multiinstrumentalisty Joshe Grahama oním vrcholem je samozřejmě druhý zásek do diskografie "Forgive Us Our Trespasses", který ve své době dokonce zastínil i samotné strůjce žánru NEUROSIS, kterým Josh vytvářel vizuální složku. Ani následovník "As The Valley Of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade" se nenechal zahanbit, neboť ještě docela výrazně vycházel z progresivity svého předchůdce.

V konfrontaci s předchozí, místy až rituálně transovní tvorbou, "Nations to Flames" staví překvapivě na rutinních metalových základech, chybí zde žánrové úkroky stranou a kupříkladu magické vybrnkávačky typu "Destroyer" byste zde nacházeli marně. Skoro se až dá konstatovat, že tvorba druhdy post-doom/metalových bohů degradovala na poslechovou kulisu třeba do auta. Bráno z druhého konce, pokud však na "Nations to Flames" nahlížíme jako na konvenční metalovou nahrávku se standardními riffy, stále se jedná o mírný nadprůměr. Problém ale je, že A STORM OF LIGHT nikdy nebyla standardní metalová kapela, natož konvenční. Tou se ale zřejmě stala, protože existenciální naléhavost, hloubavost či stavy katarze zde nepocítíme a je nutné tuto smutnou skutečnost přijmout jako holý fakt.

Odkazy:
www.astormoflight.com
facebook.com/astormoflight

hodnocení: 60 %

65DAYSOFSTATIC - Wild Light

2013 Superball Music

Dlouho jsem tyto Anglány ignoroval, neboť snad každý indie plátek je až nekriticky vyzdvihoval do nebes a jakmile se z něčeho začíná tvořit doslova kult, smrdí to jistou trendovostí.  Nakonec mi to nedalo, protože 65DAYSOFSTATIC dokonce zavítali pomalu ke mně až před barák, tedy do brněnské Flédy, tak jsem jim zkusil dát šanci, poslechem páté řadovky "Wild Light". A skutečně na první letmý poslech jsem je s nechutí odložil, protože zněli přesně, jak jsem předpojatě předpokládal, jako jakási hipsterská odpověď na post-rock. Z každého rohu se linuly typické jakoby přízemní minimalistické synťáky, hlavně znít co nejvíce nekonfliktně a trendy. Nicméně po čase jsem si na "Statiky" opět vzpomněl a dal jim druhou šanci, tentokrát při koncentrovaném poslechu při jedné večerní procházce. A ouha, prvotní syntetické pozlátko se začalo trhat jako ranní mlha a na povrch začaly vystupovat poměrně zajímavé kompoziční kontury. Kvalita klávesáka se vždy pozná, pokud dokáže poutavě zahrát klavírní pasáže, stejně jako kytarista, který se nebojí jít s kůží na trh v pasážích nerušených elektronikou, a v tomto ohledu muzikanti nadobro předčili mé očekávání.

65DAYSOFSTATIC pracují se syntézou elektronické a kytarové složky poněkud odlišně, než je v post-rocku obvyklé, takže co jsem z počátku považoval za pozérství, nyní naopak považuji za originální devizu kapely. Nepřipravený posluchač se musí nejprve překlenout přes na žánr hodně netradiční první dvě kompozice "Heat Death Infinity Splitter" a "Prisms", kde především v druhé jmenované se samply násilně lámou jak u nějakého DJingu, jinými slovy vyznělo to až příliš moderně. Naopak druhá půle alba překvapí inklinací k ryzím konvencím žánru (podobně jako raná alba skupiny) a nenechá se zahanbit před konkurenční špičkou. Síla CD "Wild Light" však tkví právě v žánrové jinakosti, kdy rozličné beaty, samply a nutno zdůraznit, že elektronika obecně, na albu zní opravdu fortelně a propracovaně, žádný vyloženě levný minimal. Třeba závěrečný opus "Safe Passage" si dokážu představit jako součást nějakého filmového soundtracku (ostatně jeden alternativní soundtrack už na kontě mají). A právě fakt, že mě v tom obrovském množství žánrové konkurence něco opravdu mile překvapí, nutí hodnotit zatraceně vysoko.

Odkazy:
www.65daysofstatic.com
facebook.com/65propaganda

hodnocení: 90 %

LONG DISTANCE CALLING - The Flood Inside

2013 Superball Music

Ze stejné stáje jako 65DAYSOFSTATIC pocházejí i Němci LONG DISTANCE CALLING a jak už to u Superball Music bývá (měl pod křídly i dnes již neexistující post-rockové bohy OCEANSIZE), opět se jedná o trefu do černého. Říkáte si Německo a post-rock? Inu proč ne, navíc kvintet už jeho ryzí podobu léta nehraje, nyní inklinuje k progresivnímu rock/metalu. Ovšem i tato škatulka není nejpřesnější, neboť LONG DISTANCE CALLING si nepotrpí na nějaké technické ekvilibristice, ale sází spíše na rafinované melodie, čistá kytarová sóla a silně melancholickou fazónu. Nevím proč, ale na mysl mi pokaždé vytanou staří GREEN CARNATION, ani ne tak nějakou závratnou podobností (Norové zněli přirozeně více seversky, i když styčné body se samozřejmě najdou), avšak podobným kompozičním přístupem, kdy materiál zní na jednu stranu vřele přístupně (avšak nikoliv přímočaře), přesto po jeho vyposlechnutí zůstává silný umělecký dojem. Snad jen zpěvák Martin Fischer nezpívá tak charismaticky jako Kjetil Nordhus, možná i z toho důvodu album obsahuje více ryze instrumentálních kousků. Tak či onak, v oblasti melancholického rafinovanějšího rock/metalu s post-rockovými dozvuky zastává v poslední době "The Flood Inside" výsadní postavení, skoro bych se až nebál dnes hovořit o zjevení (podobně jako svého času působilo "Light Of Day, Day Of Darkness" od letos znovu obnovené norské formace).

Odkazy:
www.longdistancecalling.de
facebook.com/longdistancecalling

hodnocení: 90 %

Diskuze

Žádný komentář. Buďte první...!

Top články

FEAR OF EXTINCTION - ...And They Still Suffer

FEAR OF EXTINCTION - ...And They Still Suffer

07.03.16 | 7957x

HELLOWEEN, GOTTHARD

HELLOWEEN, GOTTHARD

23.02.16 | 7672x

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

27.10.14 | 7492x

AVANTASIA

AVANTASIA

21.03.16 | 7393x

SCORPIONS

SCORPIONS

28.02.16 | 7242x

MAU MAUS - Fear No Evil

MAU MAUS - Fear No Evil

23.04.16 | 6824x

Night of Wolves

Night of Wolves

23.04.16 | 6546x

Tattoo Convention 2016

Tattoo Convention 2016

24.05.16 | 6337x

IRON MAIDEN - The Book of Souls - World Tour 2016

IRON MAIDEN - The Book of Souls - World Tour 2016

08.07.16 | 6090x

Aerodrome festival 2016

Aerodrome festival 2016

18.06.16 | 6049x

Více

Nejnovější diskuze

X-CORE - In Hell

Jirka anonym
08.07.17 | 12:24:36

BATHORY

venca anonym
04.07.17 | 17:39:28

CHILDREN OF BODOM - I Worship Chaos

Radim anonym
30.05.17 | 14:39:42

MECHINA - Acheron

Mirdas anonym
12.03.17 | 23:01:15

ETHEREAL PANDEMONIUM - Lost'N'Sound

Tomas anonym
10.02.17 | 09:56:59

MECHINA - Acheron

Jakub anonym
14.12.16 | 19:49:46

JOHN FRUSCIANTE - The Empyrean

pavel anonym
01.12.16 | 18:30:06

Aerodrome festival 2016

Garfield anonym
20.10.16 | 21:45:34

Aerodrome festival 2016

Hulvat anonym
20.10.16 | 15:49:39

Aerodrome festival 2016

Avram anonym
19.10.16 | 12:35:02

Více

Audio

ZNOUZECTNOST - Beat Simplicitas

Čech Orba
Přehrát
Každý věk má hrdiny
Přehrát
Jedeme v autě
Přehrát

Beata Hlavenková - Theodoros

Ιανουάριος
Přehrát
Φεβρουάριος
Přehrát
Μάρτιος
Přehrát
Απρίλιος
Přehrát

DARK GAMBALLE - Zatím dobrý

Bon Pari
Přehrát
Netopýr
Přehrát
Svět za dekou
Přehrát

Více

Video

ARCHEONIC

26.12.16


AWRIZIS

14.10.16


X-CORE

13.10.16


MALIGNANT TUMOUR

20.09.16


SLAYER

07.09.16


Více

Facebook   MySpace   YouTube