Přihlášení | Registrace

Vinyly - Recenze

CALES - KRF

2010 Werewolf Productions / Zero Budget Productions

Pokud někdo překvapeně zaregistroval návrat vinylových desek, mohl nabýt dojmu, že k tomu došlo jakoby z ničeho. Realita je samozřejmě taková, že gramodesky nikdy zcela nezmizely a každý rok jich vyšlo několik, včetně let, kdy byly zcela na pokraji obecného zájmu. Jenže zatímco několik sezón zpět u nás vycházely podstatně méně a většinou šlo o hardcorové sedmipalce, hlavně za posledních pár let došlo k enormnímu nárůstu také v oblasti tvrdého metalu. Počet nových i reedičních titulů se rapidně zvýšil, což je jedině dobře. Naše země je dokonce největším výrobcem gramodesek na světě, přičemž jejich značná část putuje do celého světa, kde na vinylu běžně vychází i kdejaký popový mainstream. Ovšem tak jako pod svícnem bývá tma, tak pokulhával i zájem domácích metalistů o nejvýznamnější hudební formát, v čemž snad konečně dochází k nápravě. Můžou za to především vydavatelé jako Monster Nation, Magick Disk Musick, Doomentia, Korek, Werewolf nebo Zero Budget, jejichž zásluhou došlo nejenom na reediční tituly DEBUSTROL, ASMODEUS, V.A.R., AMON, AVENGER a CRUX, ale také vinylové návraty kapel ROOT, TÖRR a INSANIA, elpíčkově povýšený TROLLECH či gramodebuty skupin ABSURD CONFLICT, SSOGE, MORTIFILIA a TORTHARRY.

Vinylovým debutantem je rovněž projekt CALES, za nímž stojí ex-rootovský Petr Hošek, známější coby Blackie nebo v tomto případě Blackosh. Vydání je provedeno tak, že zatímco předek i zadek kopíruje kompakt, jen s výměnou vydavatelských log, vnitřní obal disponuje zhola odlišnou grafikou. Obzvláště skvěle vypadá s obalem nádherně souznějící brčálově tmavozelený vinyl, jehož neobvyklá barva byla údajně pro tento účel naprosto speciálně namíchána.

Víceměsíční odstup vinylové edice od loňského kompaktu umožňuje reflexi nejen desky samotné, ale i názorů na ni. Dosavadní recenze na toto album jsou totiž v mnoha případech naprosto protichůdné. Někteří recenzenti nešetřili superlativy a nahrávku v záchvatech nadšení označili za album minulého roku. Nepochybně tak učinilo i mnoho zaslepeně nekritických fanoušků, jež by od Blackieho dokázali oslavovat i sebevětší blbost, pokud by jí dotyčný byl schopen. V této souvislosti se nabízí i otázka, jak tito zbožňovatelé nahlížejí na několik posledních Brichtových alb, na nichž se Petr Hošek skladatelsky i instrumentálně částečně podílel. Nejen jimi, ale i tímto počinem jsou pro změnu ohromně či alespoň částečně zklamáni jiní hodnotitelé, kteří v něm spatřují málem až vrchol tvůrčí bezradnosti, byť třeba mnozí z nich předchozí výtvory vynášeli do nebes. Jak už to tak obvykle bývá, jiný možný náhled může být někde mezi těmito vyhraněnými názorovými protipóly.

Hlavním rysem nahrávky je působivě temná atmosféra, jíž vévodí mohutný, neproniknutelný, syrově kytarový zvuk a místy až majestátní paganmetalová melodika. Jestliže však "Barbarian Paganus" plní roli solidního zpěvného zahříváku, mnohé další songy se pokoušejí o malinko rozmáchlejší kompoziční postupy, z jejichž zajetí se melodický potenciál lehce vytrácí. Zato spíše svěžím prvkem jsou občasné folkovější pasáže, především v písních "Pass in Time" a "Savage Blood", jejichž názvy více než zřetelně odkazují na některá předchozí alba. Vrcholem konání je působivá kompozice "Legacy of Honour", kde táhlé motivy fungují téměř bezezbytku, nicméně pozornost zasluhuje i monstrózně se tvářící skladba "Magnificent Masterpiece of Apocalypse", jejíž vzorově velkolepé riffy s postupujícím časem čím dál výrazněji sklouzávají do příjemně akustického rozuzlení.

Jedinečně znějící kytary sráží nejen nevyrovnaná přesvědčivost materiálu, ale zejména zpěv. Zatímco starší nahrávky byly nazpívány vokalisty jiných seskupení a ta poslední byla pro jistotu instrumentální, tentokrát se nejen všeho dalšího, ale dokonce i zpěvu ujal samotný Blackosh, což mu moc nejde. Jeho snaha v tomto směru sice příliš neubližuje výslednému celku, přesto působí natolik matně a tuctově, že v obležení mocně dominující kytary hraje spíše podřadnou roli. Okamžiky, kdy razantní kytara útočí svými masivními riffy, znějí o něco lépe než zpívané pasáže, jež nepřesvědčují nejen hlasem, ale občas ani skladatelskou invencí. Silná atmosféra však napravuje ledacos.

Hodnocení

Ladislav Oliva | 10.11.10

Další články autora:

PRAŽSKÝ VÝBĚR - Běr | 17.05.13
STROMBOLI - Shutdown | 11.05.13
Honza Homola - Čarovánky | 05.05.13
OLYMPIC 50 | 04.05.13
PSYCHOTIC DESPAIR - Words For Empty Spaces | 30.04.13

Všechny články